Češka v Malajsii

Naladit se na vlnu spontánnosti v Bangkoku

Sedím si ve vlaku z Kanchanaburi do Bangkoku, celá ubrečená, že jsem musela odjet a hlavou se mi honí miliarda myšlenek. Za tři dny bych měla odletět zpátky na Langkawi. Tam, kde se mi strašně líbilo, kde mám domluvenou práci, odkud bych mohla podnikat výlety do celé Asie a v klidu si chvíli žít. Jenže. Nechce se mi. Miluju Thajsko. Definitivně. Už když jsem z něj loni odjížděla po měsíční dovolené, byla pro mě myšlenka opuštění Thajska nesnesitelná. Nikoho asi nepřekvapí, že jsem to tenkrát obrečela.

Langkawi bylo super, ale…dilema, dilema, dilema

Langkawi pro mne bylo jakýmsi prvním záchytným bodem na mé cestě. Byla jsem tady hned ze začátku, kdy jsem se ještě jako sólo cestovatelka cítila nejistá a potřebovala jsem nějakou oporu a podporu. A té se mi tady během měsíčního pobytu dostalo vrchovatě. Díky lidem, které jsem tu potkala, jsem se tu cítila jako doma a všem jsem jim za to nesmírně vděčná. A opravdu doteď Langkawi cítím jako druhý domov a místo, kam se budu vždycky ráda vracet. Když jsem slibovala, že se vrátím, opravdu jsem se vrátit chtěla. Po měsíci v Thajsku ale vše nabralo jiný směr…

Bangkok po… po kolikáté už vlastně?

Vylezla jsem z vlaku do smogového oparu, odehnala dotírající taxikáře a zavolala si Uber. Na MHD dneska nemám sil. A Bangkok taky není zrovna moje srdcovka, spíš nutné zlo při přestupu. Takže jak si to tady udělat hezký? Rezervovat luxusní hotel s bazénem na střeše v China town, potkat se s kámošema a LEHCE zapařit. Co taky jinýho v Bangkoku že jo. Na recepci oznamuji, že druhý den ráno přijede kamarád. Následuje výslech ze strany recepce, jestli je to kamarád, přítel, milenec, manžel nebo kdo. Proč?! Dřív, než recepčního sjedu, co je mu do toho, z něj naštěstí vyleze, že se ptá kvůli postelím. Znatelně se mu uleví, že je chci zvlášť, manželských má očividně nedostatek. Vyperu prádlo, rozvěsím ho po pokoji, který na tyhle záležitosti evidentně není vybavený a hezky se poválím v měkké posteli a voňavých bílých peřinách. Tohle si musím užít, protože bůhví, kdy to zase zažiju. Ani jsem v tu chvíli netušila, jak blízko jsem pravdě. Zavolám si s rodiči, které ubezpečím, že je všechno super skvělý. Nerada jim přidělávám starosti. Ta cesta stačí sama o sobě. Ale vždyť vlastně je…nikdo není šťastný nonstop 365 dní v roce, dokonce ani při cestování ne.

Zase s kamarády, zase je všechno super

A už si sedím s ginem a tonicem u střešního bazénu, kecáme s Blankou a Márou a všechno je zase super a skvělý. Na večeři zajdeme kousek od hotelu do naprosto skvělé restaurace. Estetický zážitek z interiéru žádný, sedíme na smradlavý ulici ale jídlo tu mají výborné. Pokud se budete chtít suprově najíst, stoupněte si čelem k hotelu Hotel Royal Bangkok China town a dejte se do prava. Za chvíli narazíte na rohovou čínskou restauraci. Poznáte ji jednoduše – malé plastové stoličky a skládací stoly na chodníku a úplně narváno. Záruka kvality. Po večeři následuje hledání hospody maskované za prohlídku večerního Bangkoku. Nakonec narazíme na jednu lokální restauraci, která vypadá tak hrozně, že se nám tu okamžitě zalíbí. Tady rozhodně nejsem naposled. Všichni jsme unavení a tak po pár pivech odcházíme odpadnout do bílých peřinek. Den nabitý širokou škálou emocí je za mnou.

Galerie

David je tu… aby změnil veškerý běh událostí a mých plánů

Ráno mě budí telefon z recepce. Váš kamarád je tady, přijďte dolů. Rozhodně nikam nejdu, chci spát. Je to trochu divný potkat se s někým, koho vlastně vůbec neznáte, v půl 8 ráno v hotelovým pokoji. Cítím se lehce nekomfortně a nervózně. Jak jinak situaci vyřešit než začít mlít nějaký blbosti. Za pár dní mi to vyčte „tys tam mlela nějaký sračky a já chtěl spát„. Cože?! To já jsem chtěla spát! No to nám to pěkně začalo 😀 Ale asi to fakt byly pitomosti.

David si ještě během toho mého kecání stihne vyprat. A rozvěsit všechno po pokoji, kterej na tyhle záležitosti evidentně není vybavený. Druhej takovej sociál, co šetří prachy za prádelnu. Luxusní pokoj se proměnil v panelák v Chánově. A něco tu smrdí. Nejsme si jistí, jestli je to odtok koupelny nebo my. Ideální čas pro odebrání se na snídani do jiného světa. Do světa s nažehlenými ubrusy, kde to voní čerstvým pečivem, slaninou, míchanými vajíčky a kde se můžete nacpat k prasknutí. Což taky uděláme. Máme to zaplacený nééééé. A šetříme na pivo. Tahle žranice nás musí zasytit až do večeře. Ač to tak z mého popisu možná nevypadá, byla to vážně hezká snídaně, chovali jsme se slušně a nenacpali jsme si nic do kapes. A to bylo asi tak naposledy na následující týden, kdy jsme se chovali jako inteligentní kulturní lidé. Pak jsme vyrazili do ulic.

Naše zkoumání města se k večeru přehouplo do slušné party a k ránu do after party. V okamžiku, kdy probíhal boarding na let na Langkawi, nás recepční budil telefonem, ať vypadneme, že check out byl před dvěma hodinama. Můj plán na návrat na Langkawi byl nenávratně v tahu.

Občas musí člověk myslet na sebe aneb nezodpovědností ke svobodě ducha

Ano, bylo to hloupé, nezodpovědné a nedospělé. Nechat všechno vyhnít až do nejzažšího bodu, ve kterém už situaci musíte řešit. Něco slíbit a pak to nesplnit. Poslala jsem pár kajícných omluvných zpráv, zhluboka se nadechla a uvědomila jsem si, že mám absolutní svobodu. Svobodu nakládat se svým životem jak já chci, jak já to cítím, svobodu neomezovat se nějakým „musím“ a „měla bych“. Zpětně můžu říct, že ač to bylo sebevíc hloupé jednání, jsem za něj vděčná. Dovedlo mě až tam, kam jsem ve svých snech asi ani nedoufala (nebo jo?), že při téhle cestě dojdu. Přestala jsem plánovat a začala jednat srdcem a pocity. Tím, co opravdu chci. Začala jsem být víc spontánní, uvolněná…a doopravdy šťastná!

A v rámci téhle spontánnosti jsem udělala další excelentní pitomost. A to, když jsem místo cesty na imigrační, kde bych si prodloužila víza, nadhodila větu „jela bych někam na výlet k moři„….

Jak to dopadlo s výletem k moři i jak probíhalo předcházejících 30 hodin v Bagkoku se dozvíte v článku Párty v Bangkoku a punkový výlet do Prachuapu.

Líbí se ti článek? Pošli ho dál!
Share on Facebook
Facebook
Email this to someone
email
Print this page
Print
Pin on Pinterest
Pinterest
Tweet about this on Twitter
Twitter
Buffer this page
Buffer

Komentáře