Češka v Malajsii

Kdo jsem a jak jsem se dostala do Malajsie?

Vítám vás na svém blogu věnovaném cestování. Doufám, že se vám bude líbit a najdete v něm potřebné informace, inspiraci a motivaci. Hlavním obsahem jsou články s mými zážitky z cestování po Asii a ze života v Malajsii. Dále pak informace, které pomohou při plánování dovolené v Malajsii a především na Langkawi, kde žiji. Nabízím také individuální výlety na míru po ostrově a poradenství při plánování dovolené. Pokud se mě budete chtít na cokoli zeptat, neváhejte a napište mi. Každý, včetně mě, někdy cestoval do exotiky poprvé a žádná otázka není hloupá. Obvykle nekoušu a snažím se poradit jak nejlíp to jde 🙂

Kdo jsem?

Ha Long, Vietnam a bezstarostné cestovatelské časy

Moje celé jméno je Lenka Gazdová – pro pořádek, abyste věděli, s kým máte tu čest pokud se mnou budete řešit výlety apod. Úplně normální holka, která se nějakým dílem náhody, kterou občas dosud nechápe, ocitla na druhé straně zeměkoule v Malajsii. Občas tvrdohlavá, někdy urážlivá, cynická, ironická, pesimistická a s humorem černým jak obloha při zatmění měsíce. Všechny své negativní vlastnosti však dovedně skrývám pod maskou milé, příjemné, otevřené, tolerantní, vtipné a okouzlující mladé dámy.
Miluju cestování, dobré jídlo, vyjížďky na motorce, válení na pláži, západy slunce, vaření, divadla, knížky, zábavu, poznávání nepoznaného, asijskou kulturu, hory, moře, jezera, vodopády a …a prostě všechno. Protože život je krásný a plný úžasných míst, lidí a chutí. A mě baví v něm žít, objevovat ho a učit se pořád něco nového. O sobě i o ostatních.

Co bylo před Malajsií a jak jsem se do ní dostala?

Tenhle příběh je hoooodně hodně dlouhý ale věřím, že pro mnohé může být inspirací a motivací. Nejen k cestování. Protože je příběhem o tom, že všechny sny, ač se zdají být jakkoli nereálné, se mohou splnit.  Takže jdeme na to.

Po skončení studia střední školy v oboru knihkupectví v Mladé Boleslavi, kde jsem se narodila, jsem si podala přihlášku na vyšší odbornou školu a zároveň začala hledat práci. Nechala jsem to osudu stylem “co vyjde, to vyjde”. Vyšla práce. V kuchyňském studiu jako návrhářka a prodejkyně kuchyní. Ač jsem to nikdy nedělala, naučila jsem se vše potřebné a tuhle práci si zamilovala. Vážně mě bavila.

Koh Phayam, Thajsko v době, kdy se začínala má love story

Ovšem po třech letech mě bavit přestávala. Začínala jsem mít hrůzu z každého člověka, který vypadal, že míří k nám do prodejny. A tak jsem dala výpověď. Jenže co dál? Pokud nechcete dělat ve Škodovce, tak těch možností v Boleslavi zase tolik není. Takže jsem se nadšeně vrhla do podnikání v oboru realitní makléř a pojišťovací poradce. Řadím to mezi jeden z nejdebilnějších nápadů ve svém životě. Nemám v povaze někomu něco nutit a tak jsem nevydělala vůbec nic. Naopak jsem ještě prodělala tak, až jsem utratila všechny své úspory a byla ráda, že mám alespoň na jídlo.

Někdy v téhle době jsem poznala lidi, kteří jezdili pravidelně v zimě cestovat do Asie. Já věděla akorát to, že Thajsko existuje a Kambodža mi zněla jako země v Africe. Vyprávění byla lákavá, exotická, zajímavá a dobrodružná. Pomalu se ve mě začínala rodit touha po cestování. Jenže jsem neměla peníze. A tak jsem si při pojídání zapečených brambor s cibulí (protože na nic jiného jsem neměla) snila o dobrodružných výpravách a exotických destinacích. To, že těch peněz k tomu zase až tak moc potřeba není, jsem zjistila až o mnoho let později.

Vlastně jsem celý život chtěla zkusit na chvíli odjet do zahraničí a zkusit, jaké to je jinde. Obdivovala jsem všechny, kteří se někam takhle vypravili. Sama jsem na to ale neměla odvahu. A když jsem byla s někým a spolehála se na to, že vyjedeme někam společně, bylo to snad ještě horší.

Západy slunce na Langkawi mě asi nikdy neomrzí

Po půl roce trapných a neúspěšných pokusů být realitní makléřkou mi bylo jasné, že takhle to dál nejde. Takže opět hledat práci. Skončila jsem v kuchyňském studiu stejného výrobce, jen o kus dál v Praze.

Práce mě zase začala bavit, byla jsem v hezkém prostředí a kolektiv, až na typické nešvary ženské skupinky, byl taky v pohodě. Moje finanční situace se zlepšila. Mohla jsem si dovolit svůj vlastní podnájem, drahé večeře a vína, pěkné oblečení. Viděno dnešní optikou, měla jsem opravdu hezký a luxusní život. A taky naprosto marný a prázdný. Peníze utracené za drahé oblečení jen proto, aby si člověk udržel svůj společenský status. A štěstí mi to stejně nepřineslo.

Po třech letech jsem začala být unavená ze zákazníků i povrchního kolektivu v práci. Chtěla jsem z kuchyní pryč ale kvůli zásahu bývalého šéfa se nepodařilo a já skončila opět v kuchyňském studiu. Ze začátku to bylo fajn. Menší firma, menší kolektiv, celkově moc super.

Historie se ale opakovala a po necelých třech letech jsem na tom byla stejně jako předtím. Vlastně hůř. Práce mě netěšila ani trochu, utápěla jsem se v pocitech marnosti, nic mě nebavilo, netěšilo a život mi nedával smysl. Mimo práci jsem dokázala jen ležet v posteli a jíst. A pít. Už dávno jsem byla na dvou lahvích vína denně.

Nádherné Perhentian islands v Malajsii

Jednoho obzvlášť špatného večera, který by byl za normálních okolností fajn, ale mě vůbec nebavil, jsem cestou domů dost vážně uvažovala o tom, že moje existence tady asi fakt nemá smysl. Naštěstí mnou projel jakýsi záblesk uvědomění si a mě došlo, jak pitomé jsou tyhle myšlenky. Zároveň mi bylo jasné, že sama to nezvládnu. A tak jsem vyhledala odbornou pomoc a našla si psycholožku. Diagnóza? Syndrom vyhoření a středně těžké deprese.

S odbornou pomocí jsem se pomalu začala srovnávat sama se sebou. Zároveň jsem definitivně opustila svět interiérů a začala pracovat za barem. Odpočinek od předchozích prací skvělý, ale život strávený v hospodském prostředí není zrovna nejideálnější místo. V té době jsem to ale nijak neřešila a nechala vše tak nějak volně plynout.

V té době se mi podařilo prodat byt a s mým tehdejším přítelem jsme se vydali na mojí vysněnou cestu do Asie. Cestu, o které jsem dlouhé roky marně snila. Dva měsíce v Thajsku, Kambodže a Vietnamu. Bylo to náročné, udělali jsme spoustu chyb ale bylo to skvělé. Splnil se mi sen. Navíc jsem se od první chvíle v Thajsku cítila v Asii jako doma. Silný a neodbytný pocit, že tady je moje místo, že sem patřím.

Nedlouho po návratu jsme si koupili letenky na další výlet do Thajska. Při odjezdu jsem brečela a byla bych ochotná udělat a dát cokoli za to, abych tam mohla zůstat.

A taky jsem to udělala. Pár měsíců po návratu jsem si koupila letenku s cílem cestovat půl roku v Asii. Sama. Přítel jet nechtěl. Moje touha byla tak obrovská, že zmizel veškerý strach ze solo cestování.

Krátká leč intenzivní epizoda v Thajsku na Koh Phayamu

Najednou jsem, dne 1.11.2017, stála na ulici v indické čtvrti v Singapuru a říkala si “no do prdele co tady budu půl roku dělat”. Uteklo to a půl rok jsem ještě přetáhla. Stihla jsem projet Malajsii, Thajsko, MyanmarVietnam, potkat spoustu skvělých lidí, vidět spousty nádherných míst, sníst hromadu skvělého jídla a zamilovat se do Thajce.

Moje skvělé dobrodružství přerušila poměrně drsná nehoda na motorce, kvůli které jsem se po 8 měsících vrátila do ČR. Vyřídit si svoje věci a vrátit se zpátky do Thajska, kde jsem chtěla žít s tím, do koho jsem se tak zamilovala.

Realita všedního života je však trochu jiná než prázdninová dobrodružství a tak netrvalo dlouho a celé se to nějak zvrtlo. Na visa run, za pouhé tři dny, jsem potkala Malajce. Následně si odjela vyčistit hlavu a srovnat myšlenky na severovýchod Thajska a do Laosu. Dne 1.11.2018, přesně rok od přístání v Singapuru, jsem byla zpátky v Malajsii. A s Malajcem.

Díky životu v Malajsii jsem poznala už řadu skvělých lidí

Po dvou měsících Malajec usoudil, že bych byla skvělá manželka. Dodnes netuším, kde se v něm ta odvaha vzala. Ale jsem za ní neskutečně šťastná!

Mno a tak žiju na tropickém ostrově Langkawi v Malajsii. Nebudeme říkat, že navždy, protože nikdo z nás neví, co se stane zítra natož pak za rok. Momentálně jsem tu ale šťastná a spokojená. Život daleko od domova není úplně jednoduchý, jsem ale neskutečně ráda, že mě osud dovedl až sem a že realita předčila všechny mé sny.

Tak co, už věříte, že sny se mohou plnit? 🙂

Je to zajímavé nebo užitečné? Pošli to dál!
Share on Facebook
Facebook
Email this to someone
email
Print this page
Print
Pin on Pinterest
Pinterest
Tweet about this on Twitter
Twitter
Buffer this page
Buffer