Vítám vás na mém webu, který je důkazem toho, že i ten sebebláznivější sen se může splnit. Najdete zde příběhy z mé 8 měsíční cesty po JV Asii, informace, které pomohou při plánování dovolené nejen v Malajsii, nabídku mých služeb průvodce na Langkawiobchod s e-booky, které jsem vytvořila – průvodcikuchařkou, na kterou jsem nejvíc hrdá.

Kdo jsem?

Ha Long, Vietnam a bezstarostné cestovatelské časy

Moje celé jméno je Lenka Gazdová – pro pořádek, abyste věděli, kdo jsem až se mnou budete řešit výlety nebo u mně nakupovat. Úplně normální holka, která se nějakým dílem náhody, kterou občas dosud nechápe, ocitla na druhé straně zeměkoule v Malajsii.
Miluju cestování, dobré jídlo, vyjížďky na motorce, válení na pláži, západy slunce, vaření, divadla, knížky, jógu, poznávání nepoznaného, asijskou kulturu, hory, moře, jezera, vodopády a …a prostě všechno. Protože život je krásný a plný úžasných míst, lidí a chutí. A mě baví v něm žít, objevovat ho a učit se pořád něco nového. O sobě
i o ostatních.

Co bylo před Malajsií a jak jsem se do ní dostala?

Tenhle příběh je hoooodně hodně dlouhý ale věřím, že pro mnohé může být inspirací a motivací. Nejen k cestování. Protože je příběhem o tom, že všechny sny, ač se zdají být jakkoli nereálné, se mohou splnit.  Takže jdeme na to.

Po skončení studia střední školy v oboru knihkupectví v Mladé Boleslavi, kde jsem se narodila, jsem si podala přihlášku na vyšší odbornou školu a zároveň začala hledat práci. Nechala jsem to osudu stylem “co vyjde, to vyjde”. Vyšla práce. V kuchyňském studiu jako návrhářka a prodejkyně kuchyní. Ač jsem tuhle práci nikdy nedělala, naučila jsem se vše potřebné a zamilovala si ji. Vážně mě bavila.

Koh Phayam, Thajsko v době, kdy se začínala má love story

Ovšem po třech letech mě bavit přestávala. Začínala jsem mít hrůzu z každého člověka, který vypadal, že míří k nám do prodejny. A tak jsem dala výpověď. Jenže co dál? Pokud nechcete dělat ve Škodovce, pracovních možností v Boleslavi zase tolik není. Takže jsem se nadšeně vrhla do podnikání v oboru realitní makléř a pojišťovací poradce. Řadím to mezi jeden z nejdebilnějších nápadů ve svém životě. Nemám v povaze někomu něco nutit a tak jsem nevydělala vůbec nic. Naopak jsem ještě prodělala tak, až jsem utratila všechny své úspory a byla ráda, že mám alespoň na jídlo.

Někdy v téhle době jsem poznala lidi, kteří jezdili pravidelně v zimě cestovat do Asie. Já věděla akorát to, že Thajsko existuje a Kambodža mi zněla jako země v Africe. Vyprávění byla lákavá, exotická, zajímavá a dobrodružná. Pomalu se ve mě začínala rodit touha po cestování. Jenže jsem neměla peníze. A tak jsem si při pojídání zapečených brambor s cibulí (protože na nic jiného jsem neměla) snila o dobrodružných výpravách a exotických destinacích. To, že těch peněz k tomu zase až tak moc potřeba není, jsem zjistila až o mnoho let později.

Vlastně jsem celý život chtěla odjet do zahraničí a zkusit, jaký je život jinde – alespoň na chvíli. Obdivovala jsem všechny, kteří se někam vydali. Sama jsem na to ale neměla odvahu. A když jsem byla s někým a spolehála se, že vyjedeme společně, bylo to snad ještě horší.

Západy slunce na Langkawi mě asi nikdy neomrzí

Po půl roce trapných a neúspěšných pokusů být realitní makléřkou mi bylo jasné, že takhle to dál nejde. Takže opět hledat práci. Skončila jsem v kuchyňském studiu stejného výrobce, jen o kus dál v Praze.

Práce mě zase začala bavit, byla jsem v hezkém prostředí a kolektiv, až na typické nešvary ženské skupinky, byl taky v pohodě. Moje finanční situace se zlepšila. Mohla jsem si dovolit svůj vlastní podnájem, drahé večeře a vína, pěkné oblečení. Viděno dnešní optikou, měla jsem opravdu luxusní život. A taky naprosto marný a prázdný. Peníze utracené za drahé oblečení jen proto, aby si člověk udržel svůj společenský status. A štěstí mi to stejně nepřineslo.

Po třech letech jsem začala být unavená ze zákazníků i povrchního kolektivu v práci. Chtěla jsem z kuchyní pryč ale kvůli zásahu bývalého šéfa se nepodařilo a já skončila opět v kuchyňském studiu. Začátek byl fajn. Menší firma, menší kolektiv, celkově moc super.

Historie se ale opakovala a po necelých třech letech jsem na tom byla stejně jako předtím. Vlastně hůř. Práce mě netěšila ani trochu, utápěla jsem se v pocitech marnosti, nic mě nebavilo, netěšilo a život mi nedával smysl. Mimo práci jsem dokázala jen ležet v posteli a jíst. A pít.

Nádherné Perhentian islands v Malajsii

Jednoho obzvlášť špatného večera, který by byl za normálních okolností fajn, ale mě vůbec nebavil, jsem cestou domů dost vážně uvažovala o tom, že moje existence tady asi fakt nemá smysl. Naštěstí mnou projel jakýsi záblesk uvědomění si a mě došlo, jak pitomé jsou tyhle myšlenky. Zároveň mi bylo jasné, že sama to nezvládnu. A tak jsem vyhledala odbornou pomoc a našla si psycholožku. Diagnóza? Syndrom vyhoření a středně těžké deprese.

S odbornou pomocí jsem se pomalu začala srovnávat sama se sebou. Zároveň jsem definitivně opustila svět interiérů a začala pracovat za barem. Odpočinek od předchozích prací skvělý, ale život v hospodském prostředí není zrovna nejideálnější. V té době jsem to ale nijak neřešila a nechala vše tak nějak volně plynout.

V té době se mi podařilo prodat byt a s mým tehdejším přítelem jsme se vydali na mojí vysněnou cestu do Asie. Cestu, o které jsem dlouhé roky marně snila. Cesta, která byla záchranou brzdou na poslední chvíli. Dva měsíce v Thajsku, Kambodže a Vietnamu. Bylo to náročné, udělali jsme spoustu chyb, ale bylo to skvělé. Splnil se mi sen. Navíc jsem se od první chvíle v Thajsku cítila v Asii jako doma. Silný a neodbytný pocit, že tady je moje místo, že sem patřím.

Nedlouho po návratu jsme si koupili letenky na další výlet do Thajska. Při odjezdu jsem brečela a byla bych ochotná udělat a dát cokoli za to, abych tam mohla zůstat.

A taky jsem to udělala. Pár měsíců po návratu jsem si koupila letenku s cílem cestovat půl roku v Asii. Sama. Přítel jet nechtěl. Moje touha byla tak obrovská, že zmizel veškerý strach ze sólo cestování.

Najednou jsem, dne 1.11.2017, stála na ulici v Indické čtvrti v Singapuru a říkala si “no do prdele co tady budu půl roku dělat”. Uteklo to a půl rok jsem ještě přetáhla. Stihla jsem projet Malajsii, Thajsko, MyanmarVietnam, potkat spoustu skvělých lidí, vidět spousty nádherných míst, sníst hromadu skvělého jídla a zamilovat se do Thajce.

Moje skvělé dobrodružství přerušila poměrně drsná nehoda na motorce, kvůli které jsem se po 8 měsících vrátila do ČR. Vyřídit si svoje věci a vrátit se zpátky do Thajska, kde jsem chtěla žít s tím, do koho jsem se tak zamilovala.

Realita všedního života je však trochu jiná, než prázdninová dobrodružství a tak netrvalo dlouho a celé se to nějak zvrtlo. Na visa run, za pouhé tři dny, jsem potkala Malajce. Následně si odjela vyčistit hlavu a srovnat myšlenky na severovýchod Thajska a do Laosu. Dne 1.11.2018, přesně rok od přistání v Singapuru, jsem byla zpátky v Malajsii. A s Malajcem.

Díky životu v Malajsii jsem poznala už řadu skvělých lidí

Po dvou měsících Malajec usoudil, že bych byla skvělá manželka. Dodnes netuším, kde se v něm ta odvaha vzala. Ale jsem za ní neskutečně šťastná!

Mno a tak žiju na tropickém ostrově Langkawi v Malajsii. Nebudeme říkat, že navždy, protože nikdo z nás neví, co se stane zítra natož pak za rok. Momentálně jsem tu ale šťastná a spokojená. Život daleko od domova není úplně jednoduchý, jsem ale neskutečně ráda, že mě osud dovedl až sem a že realita předčila všechny mé sny.

Kam dál?

Close
Facebook
Instagram
Praktické
Powered by 12Go system
Close

Češka v Malajsii

Váš průvodce pro exotickou dovolenou

Češka v Malajsii © Copyright 2021
Close