Do Kanchanaburi za řekou Kwai a dalšími párty s Thajci

Jak jste se mohli dočíst v minulém článku z Ko Ngai, rozhodla jsem se po odjezdu holek pokračovat dál do Kanchanaburi. Bohužel sem z Krabi nevedla žádná přímá cesta. Všechno jen přes Bangkok. Když už přes Bangkok, tak zkusím, kolik stojí letenka. A podařilo se. Našla jsem super výhodnou letenku. Jo super výhodná letenka v šest hodin ráno. Kde bude asi tak háček co? Jaksi mi v zápalu nadšení nedošlo, že v půl páté ráno nejspíš nepojede shuttle bus na letiště. Taxi plus letenka vyšlo stejně jako koupit si letenku na pozdější let a jet shuttle busem. A ještě bych se vyspala. Jo chybama se člověk učí.

Nekonečné přesuny? Už si zvykám…

V Bangkoku mě naštěstí žádné velké překvapení nečekalo. Jak se dopravit na autobusové nádraží Sai Tai Mai už jsem měla natrénováno z cesty do Ranongu. Jelikož odsud jezdí autobusy nejen do Ranongu a Kanchanaburi ale i třeba na Phuket, Krabi, Surat Thani a další, dávám sem podrobný návod jak se sem dostat z letiště Don Mueang.

Jak se dostat na Southern bus terminal z letiště Don Mueang
  • Hned u východu z letiště, podlaží číslo 1, exit číslo 6 je stanoviště autobusů.
  • Nasednete do autobusu číslo A4 a dojedete na jeho konečnou stanici, stejným autobusem se dostanete i na Khao San, cena je 50 bahtů.
  • Na konečné vystoupíte, přejdete přes cestu, ne přes hlavní, ale jen přes tu užší, příjezdovou, kterou přijel váš autobus.
  • Počkáte si na autobus číslo 124, kterým dojedete opět na konečnou stanici, jedná se o lokální MHD, takže doporučuji při koupi lístku použít označení Sai Tai Mai (čti “saj, taj, maj”), southern bus terminal vám nemusejí rozumět, cena je 9 bahtů.
  • Autobus je nejlevnější a nejpomalejší variantou, pokud vám nevadí utratit víc, zavolejte si Grab.

Letadlo neletadlo, přesuny v Thajsku jsou vždycky dlouhý jak týden před výplatou a všechno co vypadá jako kousek nakonec trvá věčnost. Taxi, letadlo, jedno MHD, druhé MHD, autobus a nakonec si to šlapu skoro hodinu pěšky ve vedru a s báglem na zádech k ubytování. Abych ušetřila 40 bahtů za taxi. Když naprosto strhaná odhazuju batoh ve svém krásném novém pokojíčku říkám si, že jsem fakt blbec a škrt v naprosto nepodstatných věcech. Jo jdu si za těch ušetřených 40 koupit pivo, abych spláchla ten svůj šílenej pochoďák. Jak už jsem jednou psala, low cost cestování je o šetření na nedůležitých věcech. A pivo po cestě je vždycky důležitější než si vozit zadek v taxíku.

Krásné bydlení na řece v Kanchanaburi, ale to sólo cestování mě nějak přestává bavit…

Bydlení v Kanchanaburi jsem měla vážně krásný. Vybrala jsem si pokoj v domku na řece, všechno se lehce pohupuje, zapadá slunce a já si sedím v pohodlném křesílku, popíjím pivko a je mi vážně krásně. Je to tak hezký a romantický. Hm jenže jsem tu sama, zrovna mi odjely kámošky a žádná společnost v dohledu. A mě to sólo cestování nějak přestalo bavit. Je to všechno takový krásně smutný a na mě padá lehká nostalgie. Trochu si pobrečím…naštěstí mě to tak vyčerpá, že z toho usnu. Pokud si budete chtít dopřát tohle super ubytko, bookujte T&T Guesthouse.

Můj původní plán byl, že si půjčím motorku, objedu národní park, zkouknu všechny vodopády a všechno, na co jsem se do Kanchanaburi tak těšila. Jenže. Najednou se mi samotné nechce. Nebaví mě to. Po skvělých dvou týdnech s holkama mi single cestování najednou nepřijde tak super. Jsem úplně bez energie a nechce se mi vůbec nic. Den strávím zevlováním v bezpečí svojí terasy. S pivem, výhledem na řeku a svými protichůdnými myšlenkami.

Galerie

Přestaň se litovat a vypadni někam!

Další den jsem se probudila z letargie, kopla se do zadku a vypravila se projet si vlakem Death Railway. Název Death Railway nebo také Burma Railway dostala tahle železniční trasa kvůli tomu, kolik na ní při její stavbě za 2. Světové války zemřelo vězňů, kteří zde pracovali. Na nádraží kupuju za 100 bahtů lístek na konečnou stanici do městečka Nam Tok. Přes veškerou smutnou historii je cesta vlakem vážně nádherná. Výhledy na hory, údolí řeky Kwai i upravené domečky.  Z konečné stanice se dá pěšky dojít k vodopádům Sai Yok Noi waterfall. Trochu moc lidí, ale jsou nádherné. Koupu se a konečně zase ožívám. Večer se rozhodnu přestat smutnit a vyrazit mezi lidi. Objevím malou restauraci s luxusní polívkou, nadlábnu se a vyrazím do baru, který slibuje opití za 10 bahtů. Ne, za 10 bahtů se tu vážně neopijete, ale levný to tady teda doopravdy je. Jenže tu nikdo zajímavý na pokec není. Po dvou rumech s colou odcházím spát a do myšlenek se mi opět vkrádá lehká depka a smutek.

Jak nic nestihnout? Začněte pít s Thajci…

Další den vyrazím do města okouknout most přes řeku Kwai, přes který jsem včera jela. Po cestě se najím a začínám si to tady docela užívat. Navíc se přes FB domluvím s Eliškou na společném výletě k Erawan waterfalls. Večer si zamířím na jistotu na včerejší luxusní polívku. Na co hledat jiná místa, když tady mi chutná a jsem spokojená. Po večeři si dávám jedno pivo. Zase je mi trochu smutno, že jsem tu tak sama. Asi je to na mě i dost vidět. V ten okamžik totiž přichází bod zvratu, kdy mě sympatická slečna roznášející polívky přizve k jejich stolu

…abych tenhle už tak dlouhý článek zkrátila, tak se přiznám, že jsem s nima bohapustě propila 4 večery a nikam jinam jsem se nepodívala. Eliška sice přijela, ale až po poledni. Já měla kocovinu jak barák a Erawan waterfalls jsou dost daleko na odpolední cestu na motorce a ještě v mém stavu. Ale nelituju! Thajci mě fakt baví. Už jsem jednou psala v článku o Khao Soku proč. I když mě to stojí peníze i játra, jsem vážně vděčná za možnost, poznat místní lidi trochu blíž, popovídat si s nimi a poznat, jak žijí. Jako cestující v páru nebo ve skupince bych tuhle možnost asi nikdy nedostala. A tihle dva i jejich přátelé byli vážně skvělí.

Další smutné loučení a… Já z Thajska nechci!

Až tak, že jsem svůj odjezd odsud obrečela neuvěřitelným způsobem. Zase se loučím, zase brečím, zase to bolí. Lulu mi při loučení řekla, že teď nejsem jejich přítel, ale rodina. Kdo by se nerozbrečel že jo. Strašně fajn lidi. Odjíždím a vím, že se sem určitě vrátím. Kvůli vodopádům, které jsem nestihla, kvůli úžasné atmosféře Kanchanaburi i kvůli tomu, abych znova viděla tyhle super lidi. Thajsko se definitivně stalo mojí srdeční záležitostí a Kanchanaburi jedním z mých nejoblíbenějších míst. Při představě, že bych z Thajska měla za tři dny odletět, neudržím slzy.

V Bangkoku mám naštěstí sraz s kamarádkou, jejím manželem a Davidem, se kterým jsme se potkali když jsem byla s holkama v Krabi. Myslím, že na mě čekají další párty, zvraty a překvapení.

Close
Kontakt

Kontaktní formulář

Další kontakty:

lenka@ceskavmalajsii.cz
WhatsApp: +60 16-313 9792

 

Facebook
Instagram
Praktické
Powered by 12Go system
Close

Češka v Malajsii

Váš průvodce pro exotickou dovolenou

Češka v Malajsii © Copyright 2021
Close