Před odjezdem do Vietnamu jsme s Lenkou žádné moc velké plány nedělaly. Obě jsme měly nějaká místa, která jsme chtěly vidět a zbytek se jednoduše dořeší na místě. Na nějaké velké plánování nás po různých zkušenostech neužije. Ještě předtím, než jsme vyrazily do Sapy, jsme si chtěly udělat nějaký menší výlet kousek od Hanoje. Po pročtení všech možných blogů a recenzí padla volba na Tam Coc.
Jak se dostat do Tam Coc?
Lístek na vlak jsme si koupily předem na nádraží, ceny na internetu byly nesmyslně vysoké. Realita byla naštěstí jiná. Už jen nákup lístku na vlak byl zážitek sám o sobě. Nejdřív nás od pultíku odstrčila jedna babča, pak druhá a pak týpek, co se nejdřív tvářil, že nás chce pustit před sebe. Nechtěl. Ve Vietnamu prostě platí jen ostrý lokty.
Batohy jsme si nechaly na hostelu a sebou vzaly jen malé batůžky s pár věcmi. V tomhle jsou vietnamské hostely vážně super. Na tenhle typ turistiky jsou tu zařízení a připravení, takže nikde nebudete mít problém uschovat si svoje zavazadla.
Zabaleno a vyrážíme. Lístek na vlak jsme měli do Ninh Binh, který je vedle Tam Cocu, do kterého vlak přímo nejezdí. Sedíme si tak před nádražím a přemýšlíme, jak se dostaneme do Tam Cocu. Zjišťovat si něco předem nás ani nehlo. Spoléhaly jsme na taxíky. Ale žádné tu nejsou. A grab nefunguje už vůbec. Jak si tam tak sedíme a čumíme, dostávám najednou nápad. Půjčíme si motorku rovnou tady! Že mi to ale pálí! Jenom 30 minut to trvalo vymyslet. Tak a teď ještě kde sehnat motorku. Žádná půjčovna široko daleko není. Zbystřím anglickou školku a vyrážím se zeptat na půjčovnu. Po mém dotazu mě slečna nasměruje hned vedle, kde stojí pár motorek a nápis rental. Takže nejen natvrdlá ale i slepá. Motorka prý za 15 dolarů na den. Nějaká stará křuska. Na výběr moc nemáme, bereme. Chtějí si nechat pas. Nadšená moc nejsem ale opět nemáme na výběr.
Počáteční zklamání z lidí i jídla
Při marném pokusu o natankování se seznámíme s první „ochotou“ vietnamců. Nejde jim elektřina, ale že by se mě pokusili zastavit, to ne. Radši na nás zírají a baví se naším neúspěšným pokusem o natankování. Hostel Tam Coc Backpacker jsme si rezervovali dopředu, nejlevnější co byl. Nejlevnější, ale komfortní. Další výhoda Vietnamu – hostely jsou tu oproti Thajsku nebo Barmě v daleko lepším poměru kvalita x cena. Zbývalo už jen pořešit večeři. Po chvíli bloumání městem a nahlížení do jídeláků s poměrně předraženým jídlem jsme to vzdaly a usadily se. Žádný velký zázrak to tedy nebyl. Z těch prvních pár dní ve Vietnamu jsem byla lehce zklamaná. Vzpomínky na skvělé jídlo a příjemné lidi moc neodpovídaly realitě. Bude líp? Doufejme.
Tam Coc den první: krásné výhledy, vesničky i super jídlo
Vyrážíme na obhlídku okolí. Průjezd krajinou je nádherný a už se blížíme k prvnímu chrámu, Bich Dong. Z dálky na nás mává babča a směřuje nás na přístřešek k zaparkování. Za 20 000. Kolem spousta volného místa zadarmo. Cena parkování se nám moc nelíbí a tak se rozhodneme odjet. Najednou je to za 10 000. No vida. Ale už jen z principu tady zůstat nechci. Ještě si při tom dohadování stihnu spálit nohu o výfuk. Trochu se naseru. Trochu víc. Občas mi to jde docela lehce a samo 😀 Chrám a jeho okolí jsou ale krásné a my si užíváme prvních výhledů na hory. Nejsou nikterak velké ale jako start dobrý.
Vyrážíme dál, stavíme ve vesničce na oběd, konečně super jídlo za lokální cenu. Bún cha nemá chybu. U silnice si fotíme kozy (ne naše) a jede se dál. Rozlehlý komplex Hoa Lu ancient capital je zajímavý ale ještě zajímavější je vesnička za ním. Ticho, klid a rýžová pole. A hřbitov. Až je to trochu děsivé. Takové ticho ve městě nebylo. Totální balzám na nervy. Takhle nějak jsem si Vietnam představovala.
Je čas se pomalu stočit zpátky. Když už jsme v tom bezcílném bloumání, rozhodneme se jet zpátky druhou stranou než jsme přijely. Jedeme si a najednou se vedle nás vyloupne obrovská věž. Lenka málem radostí spadne z motorky. Tohle jsem viděla na netu! Tak když už jsme tady…sice je dost pozdě ale nejsme daleko od Tam Coc, to zvládneme. Ehm. Jen než jsme našly správnou bránu, objely jsme celý areál. Při té příležitosti nás stihlo vyprudit pár neochotných hlídačů, kteří nás posílaly od čerta k ďáblu. Po skoro nekonečném bloudění se v areálu opakuje scénka s výběrem parkování. Přiznávám, že ten den toho na mě bylo moc, jsem totálně znechucená a na prohlídku areálu nemám nejmenší náladu. Oznamuji Lence, ať jde raději sama, že si dám jen někde kafe. Potřebuji se trochu hodit do klidu. To jsem ještě netušila, co mě čeká.
…a další z pokusů o okradení, ach jo
Jedu kousíček zpátky, kde jsem viděla prodávat kafe. V první řadě si chci ale koupit cigarety. Čekám u malého krámku vedle, po chvilce přijde Vietnamka s dítětem. Ukazuji na cigarety, ona ukazuje cenu. Dvacet tisíc. Dvojnásobná cena. To jsem ale ještě nevěděla. Podávám jí peníze, které schová, posune sklo regálu a pak odchází. Stojím tam a moc nechápu. Možná jí to nejde otevřít a šla někoho zavolat. Je ale pryč nějak dlouho. Začíná mi to být divné. Jsem však trpělivá. Přichází asi za 20 minut. Ukazuji na cigarety. Chce po mě peníze. COŽE?! Že by za dvacet minut zapoměla, že jsem jí platila? To asi těžko. Jsem poměrně dost v šoku. Tohle bych vážně nečekala. Z kafe nic není. Mám fakt dost. Po dvaceti minutách dohadování za pomoci google translate mám zpět svoje peníze. Vracím se pro Lenku a jedeme zpátky. Cesta, která se nám zdála jako kousek, se maličko protáhla. Maličko víc. Navíc to místy není cesta ale staveniště. Kličkuji mezi parními válci a brodím se bahnem. Paráda. Ani hlavní silnice mě moc neuklidní. Je večer a provoz jako blázen. Ty kráso! Vietnamský provoz. Není divu, že po dojezdu do mě pivo padne rychlostí blesku.
Galerie
Tam Coc den druhý: parádní výlet na loďkách a Dračí hory
Zaplatily jsme si výlet na loďce po řece a skrz jeskyně. Dáváme na doporučení z internetu a nejedeme z Tam Cocu, ale z druhého přístavu Trang, na google maps ho najdete jako Ecotourism Trang An Boat Tour. Nákup lístků se opět neobejde bez klasického předbíhání a cpaní se dopředu. Zvyknout si tady na místní mentalitu je poměrně vyčerpávající. Vyjížďka na loďce je suprová, proplouváme řekou mezi horami, jeskyněmi a navštěvujeme pár chrámů. Na závěr si ještě zapádlujeme. Veze nás starší babča, ani se nedivím, že na konci už nemůže. Kolik tady toho asi tak musí napádlovat, aby si vydělala na slušné živobytí?
Poslední naší zastávkou v Tam Coc jsou The Lying Dragon Mountains. Opět klasická scénka s parkováním, chlapci nás navádí na parkoviště za 20 tis. Přitom hned za nimi je v areálu parkování pro návštěvníky zdarma. Těžko se pak bránit pocitům, že jde o pěkný ojeb na turisty. Na výšlapu do schodů málem necháme plíce ale pak dostáváme zaslouženou odměnu. Takový výhled! Nádhera! Počasí nám moc nepřeje, je trochu zataženo, ale i tak to stojí za to. Večer si dáme dvě skleničky vína, který je sice hnusný, ale je to víno. Po půl roce v Asii už vám bude chutnat každé víno, které nestojí ranec za skleničku.
Poslední den na pohodičku procházka a závěrečné překvapení v Ninh Binh
Návrat z Tam Coc. Třetí den je zároveň den odjezdu. Vlak jede až odpoledne a tak se ještě dopoledne stihneme projít kolem rýžových polích. Je tu vážně nádherně. Před vracením motorky mám lehce staženou prdel, co zase kdo zkusí. Jaké je moje překvapení, když si řekne CELKEM o 12 dolarů, na motorku ani nekoukne a okamžitě vrací pas. Kafe je taky za normální cenu. Nakonec si k nám majitel sedá a začne si s námi povídat. Je strašně fajn poznat v té záplavě nepoctivců i někoho normálního. Pokud tedy budete chtít půjčit motorku, vřele doporučuji půjčovnu hned proti vlakovému nádraží v Ninh Binh. Organizují i výlety pro ty, kteří neřídí nebo se nechtějí o nic starat. Máme za sebou prvních pár dní ve Vietnamu a nedá se říct, že bych byla úplně nadšená. Příroda je nádherná, ale z lidí jsem malinko zklamaná. Opravdu nečekám, že se ze mě někdo posadí na zadek, ale taky nečekám, že mě bude někdo věčně stahovat o peníze, počítat si minimálně dvojnásobně vyšší ceny za vše a ještě na mě bude protivný a nepříjemný. Věřím ale, že snad bude líp.
