Po občerstvení s výborným vietnamským kafem a parádním výhledem už nám moc kilometrů nezbývalo. Byla jsem už celkem unavená. Nikdy jsem tolik kilometrů najednou na motorce neřídila a teď si to brázdím serpentýny severního Vietnamu. Za normálních okolností je 65 km hračka. Řízení ve vietnamských horách je ale celkem dost velký rozdíl…
Pokračovat ve čtení
Se Sapou jsme se s Lenkou rozloučily o něco dřív než jsme původně plánovaly. Vlastně jsme zase tak moc neplánovaly a nebyly si do poslední chvíle jisté. Naše plánování vypadalo asi takhle: koukly jsme z okna, koukly jsme na sebe…“hmmm co myslíš?“….“hmmm nevím, se půjdu kouknout na autobusák, jestli jede něco přímo do Ha Giangu a uvidíme“…
Pokračovat ve čtení
Po výletu do Tam Coc jsme se vrátily zase zpátky do Hanoje, do naší základny v Chien hostel. Daly jsme tu jednu noc, rezervovaly autobus do Sapy, zabalily batohy (tentokrát celé) a druhý den vyrazily. Ubytování jsme nerezervovaly, však seženeme na místě. Cesta autobusem trvala zhruba šest bylo jako nic. Navíc autobusy jsou…
Pokračovat ve čtení
Před odjezdem do Vietnamu jsme s Lenkou žádné moc velké plány nedělaly. Obě jsme měly nějaká místa, která jsme chtěly vidět a zbytek se jednoduše dořeší na místě. Na nějaké velké plánování nás po různých zkušenostech neužije. Ještě předtím, než jsme vyrazily do Sapy, jsme si chtěly udělat nějaký menší výlet kousek od Hanoje. Po pročtení všech možných…
Pokračovat ve čtení
Lenka a Lenka. Už jen když se někomu někde představujeme, je o zábavu postaráno. Všichni si myslí, že si z nich děláme srandu. Takže bylo naprosto jasný, že když spojíme síly a vydáme se na cestu spolu, nebude o zábavu nouze. A taky že nebyla. Za měsíc jsme spolu projely severní Vietnam. Spoustu jsme toho viděly, spoustu jsme toho nestihly…
Pokračovat ve čtení
Svůj další pobyt na Koh Phayamu už jsem nechtěla strávit jenom zevlováním po plážích. To jsem dělala předchozí dva měsíce a i když to bylo skvělé a do života v blízkosti moře jsem se definitivně zamilovala, nastoupila potřeba začít dělat něco užitečného. A tak jsem si domluvila práci pro organizaci All for village, která pomáhá komunitě Moken sea gypsy…
Pokračovat ve čtení
Nesnáším ranní lety. Jenže jsou nejlevnější. Takže i můj další let, z Langkawi do Kuala Lumpur, probíhal ráno. I po několika měsících mi občas unikají některé podstatnosti. Jako třeba jak seženu brzy ráno taxi? Asi za to může stav mysli, do kterého jsem se tu dostala – všechno se nějak vyřeší. Vyřešilo jako vždycky. Na poslední chvíli mi Grab…
Pokračovat ve čtení
Po emotivně náročném a vyčerpávajícím odjezdu z Koh Phayamu se probouzím v přístavu v Ranongu. Absolutně vyřízená. Zjišťovat nějaké autobusy mě ani nehlo, pokračuji ve stylu „nějak to dopadne“. A tak nějak tuším, že překročit hranice bych nemusela stihnout úplně včas. No nemýlila jsem se. Taxikář v přístavu mi nabízí odvoz na autobusák…
Pokračovat ve čtení
Zbývají mi ještě necelé tři týdny v Thajsku, takže kam vyrazit z Ko Samui? Nevím. Zároveň potřebuji trochu ušetřit. Sedám k počítači a píšu na všechny možné workaway na jihu Thajska. Musím se držet na jihu, protože za tři týdny přiletí kamarádka do Malajsie. Během 24 hodin mi přijde kladná odpověď z místa, které se mi jevilo jako nejzajímavější…
Pokračovat ve čtení
