Do Barmy jsem přiletěla po měsíci z Malajsie a už na první pohled mi bylo jasné, že tohle bude trochu jiná Asie. A rozhodně je. Náročnější na přesuny, dorozumívání nebo finance. Neuvěřitelně pestrá, poučná, nabitá zážitky, podněty k zamýšlení a překvapeními. Někdy pozitivními, někdy negativními. Ale hezky od začátku, od Yangonu, který byl mojí první zastávkou na cestě Myanmarem.
Vstupní formality, víza, peníze, SIM
Při odletu z Kuala Lumpuru jsem musela dokládat, že mám vízum do Barmy a letenku z Barmy. Pokud bych je neměla, měla by aerolinka právo odmítnout moji přepravu. Mějte tedy všechny dokumenty nachystané ke kontrole. Oficiální stránky pro žádost o vízum jsou https://evisa.moip.gov.mm/, cena víza je 50 USD. V současné době je možné o e-visa žádat i v případě, že do země hodláte vstoupit přes pozemní hranice. V době, kdy jsem žádala já, to ještě nešlo. Sledujte tedy vždy aktuální info na stránkách, situace se může průběžně měnit.
Vstupní formality po příletu do Barmy jsem měla za sebou poměrně rychle a šla jsem si vyměnit peníze. Dle informací, které jsem se před cestou dočetla, je lepší vyměnit peníze hned na letišti, protože nikde jinde si nevyměníte a nevyberete. Tahle informace je již zastaralá. Ve všech městech, kde jsem zatím byla, byl minimálně jeden bankomat, směnárna nebo banka. Co je pravda je to, že za menší bankovky můžete dostat horší kurz, upozorní vás na to ale předem. Taky můžou odmítnout vzít bankovky starší nebo poškozené. Paradoxem je to, že v obchodech vám často vrátí peníze, které vypadají, jako by s nimi někdo vytřel podlahu. Není ale třeba panikařit, všude vám takové bankovky při platbě vezmou. Místní měna se jmenuje kyat, zkratka je „ks“ a 1 000 kyatů je cca 16 Kč.
Na letišti jsem si chtěla koupit i místní SIM kartu, ale paní mne začala přesvědčovat, že 3 giga mi rozhodně na 16 dní nestačí, že jí ani nemá a chtěla mi prodat nejdražší variantu co měla. Druhý den jsem ve městě koupila o polovinu levnější. Za 7 000 kyat mám 3 giga dat (necelých 115 Kč) a ve většině ubytování jsem zatím měla wi-fi připojení, takže myslím, že bude opravdu stačit.
Jak z letiště a jak je to s hostely v Barmě?
Z letiště se můžete dostat dvěma způsoby: vlakem nebo taxi. Vlak ale jezdí jen do 19:00 a navíc jede do města hodinu a půl. Doporučuji vzít spíš taxi. Pokud se vám na letišti podaří připojit na wi-fi nebo budete mít šťastnější ruku při koupi SIM karty, využijte Uber, který v Yangonu funguje perfektně. Cena by měla být kolem 6 000 kyat.
Myanmar nebo Barma? Oba názvy jsou správně. Vlivem historicko-politických událostí se v různých obdobích používaly odlišné názvy jak pro samotnou zemi, tak i pro města. Často se tedy setkáte s dvojím názvoslovím a nelze jednoznačně určit, které je správné a které ne. Někteří obyvatelé uznávají Myanmar, jiní Barmu, někteří uznávají Yangon, jiní Rangún. Podobná schizofrenie panuje i v dopravě – jezdí se vpravo, ovšem volant najdete také na pravé straně. Ale pozor! Celkem často uvidíte i auta s volantem vlevo. Prostě chaos, jak se patří.
Galerie
Co vás čeká na ulici? A jak se v Barmě vhodně obléct?
Potkani, odpadky, špína, smrad, neustálé troubení, červené plivance od betelu ale taky pestrobarevné trhy plné ovoce a zeleniny, rozmanitý street food a ženy i muži v tradičních sukních longyi v miliónech odstínů barev. Mužský a ženský způsob vázání je odlišný. Muži si longyi vážou v pase na uzel a v uzlíku často schovávají pytlíčky s betelem, který tady žvýká snad každý druhý. Díky tomu se dost často stane, že si to kráčíte po ulici a najednou kolem prolítne typický červený plivanec. Nebo si vedle vás někdo popotáhne. Smrkání je neslušné. Ženy si longyi pouze zastrkávají za okraj, tváře si mažou pastou thanaka, v drdůlcích si nosí připevněné hřebeny a nad hlavou se jim houpou pestré deštníky, které je chrání proti slunci. Nebo proti zvědavým pohledům, když jdou na rande. Držení se za ruku, líbání a podobné věci jsou tady na veřejnosti považovány za neslušné. Stejně tak příliš krátké sukně či šortky nebo tílka na úzká ramínka. Zkuste to respektovat, i vy se určitě budete cítit lépe. Nehledě na to, že do chrámů vás v nevhodném oblečení ani nepustí.
Smutná historie i současnost: Barma se léta zmítala v bolestech občanské války, v nesvobodě a útlaku obyvatel. Na většině území je aktuálně klid a země se snaží pomalu vzpamatovat. Bohužel ale na západě země dochází ke konfliktům mezi vládou a muslimskou menšinou Rohyngyia. Ti jsou tak nuceni opouštět zemi a žít v provizorních podmínkách v uprchlických táborech v Bangladéši.
A co jsem za dva dny stihla já?
Hned první ráno jsem v hostelu uslyšela češtinu a díky tomu se seznámila s Terkou, která v Yangonu zakončovala svoji cestu Barmou. Nakonec jsme spolu strávili celý den couráním po městě. Ještě jednou jí musím poděkovat, protože jsem se od ní dozvěděla spoustu užitečných a aktuálních informací. Například být opatrný, protože Barma rozhodně není místo, kde mají všichni svatozář na hlavě, což byl můj dojem po přečtení některých cestopisů. Ačkoli hodní lidé převažují, tak těch druhých se taky najde dost. Takže dávat si pozor na věci a na všechny ceny se ptát předem. A nebát se smlouvat nebo slušně odmítnout, když se vám cena bude zdát příliš vysoká.
Bylo fajn mít na první den na novém místě společnost a já jsem ráda, že jsem potkala někoho normálního a v pohodě. Stihli jsme Shewadagon pagodu, ležícího Buddhu, odpočinek v parku, projížďku místní MHD, risknout oběd na ulici v totální špíně, večeři na night marketu a pivo.
Na druhý den jsem si koupila za 3 Kč lístek na Circle train, který jezdí ze stanoviště číslo 7 na hlavním nádraží a zaručuje tříhodinovou barevnou okružní jízdu kolem Yangoonu nabitou zážitky. K nákupu lístku na vlak budete potřebovat pas. Projížďka byla vážně super, i když úseky, které vedou mimo město, nejsou zase až tak zajímavé.
Den jsem zakončila návštěvou kadeřnice, jelikož moje vlasy začínaly připomínat hřebíky. Taky bylo potřeba odlehčit sestřih. Kadeřnice mi nerozuměla ani slovo, ale sestřih jeden z nejlepších, co jsem v životě měla. Doprovázeno důkladnou masáží hlavy, krku a ramen a to vše za 9 000 kyat. V Barmě je i návštěva kadeřnictví novým zážitkem. Na závěr ještě drink s pár lidmi z hostelu a jdu se vyspat na zítřejší cestu vlakem do Bago.
Pár slov závěrem
Po dvou dnech v Yangonu mi bylo jasné, že tahle země je ještě chudší a zaostalejší, než jsem čekala. Zlaté pagody ostře kontrastují s chudobou a špínou, všude se válí hromada odpadků, ovzduší je znečištěné a v tom všem žijí lidé, kteří nemají jinou volbu. Tenhle obrázek se mi bude promítat celou cestu a občas to bude vážně síla. Barma mi znovu a silně připomněla, jak se máme v Evropě dobře a jak málo si toho vážíme.
Všechny články z mých 16 dnů v Myanmaru naleznete zde.
