Indonéská Sumba byla na mém seznamu přání hodně dlouho. I tak jsem měla z její návštěvy určité obavy – ostrov se v poslední době čím dál víc propaguje jako alternativa k mnohem rušnějšímu Bali. Obavy byly zbytečné, turistů bylo minimum a Sumba nejen splnila, ale dokonce předčila veškerá moje očekávání. Ostrov duchů, jak se Sumbě přezdívá, nepatří mezi nejjednodušší destinace na cestování, její unikátnost si vás však naprosto podmaní. V čem je tak jedinečná a co všechno potřebujete k její návštěvě vědět?
Obsah článku Sumba, Indonésie
2. KDY A NA JAK DLOUHO JET NA SUMBU
Ráj pro dobrodružné objevitele aneb proč jet na Sumbu
Sumba patří do souostroví Malé Sundy v provincii Východní Nusa Tenggara. Je třináctým největším ostrovem Indonésie a zároveň jedním z nejchudších větších ostrovů. Zejména v západní části je to znát na každém kroku – do některých vzdálenějších vesnic nejenže nevedou silnice, ale chybí zde i voda a elektřina.
Velmi nízká je také úroveň vzdělanosti. Víc než základní školu má jen mizivé procento obyvatel ostrova a někteří nemají ani tu.
Pro turisty hledající autentická místa je tak Sumba stále ještě rájem – neromantizujme si však chudobu. Není na ní nic hezkého a život obyvatel ostrova není vůbec jednoduchý. Nezbývá než doufat, že jim turismus pomůže k lepším životním podmínkám. Samozřejmě za předpokladu, že jeho rozvoj bude udržitelnější a citlivější než na v úvodu zmiňovaném Bali.
A na co Sumba, která byla dříve známá vývozem santalového dřeva, láká návštěvníky?
Rozmanitá příroda
Projíždíte vyprahlou krajinou a najednou sjedete do údolí, kde se před vámi otevře nádherný kaňon s divokou řekou. Nebo vyschlou krajinu vystřídá svěže zelené rýžové pole s modrou lagunou. Jindy vás ohromí výhledy na zvlněné kopce, které se znenadání vyloupnou z rovinaté krajiny. Ano, i když Sumba není příliš velká, má úplně všechno – savanu, vodopády, pláže, kaňony, rýžová pole, dramatické útesy, laguny i kopce. Krajina Sumby je prostě unikátní stejně jako její kultura a bude vás překvapovat na každém rohu.
Unikátní tradiční kultura
Pokud není Sumba vaším prvním indonéským ostrovem, nemůžete si nevšimnout, jak moc je jiná. Na první pohled zaujmou typické domy s vysokými slaměnými střechami, které jsou často dekorované buvolími lebkami. Pokud se pak ponoříte hlouběji do informací o ostrově a tradičních vesnicích, zjistíte, že tvar domů i jejich nevšední dekorace mají přímou souvislost s původním animistickým náboženstvím Marapu – stejně jako megalitické hrobky nebo Pasola, rituální zápasy na koních. Nelze opomenout ani ručně tkané látky ikat, na nichž se často objevují motivy odkazující právě na toto náboženství, potažmo na život jako takový.
Tradičním náboženstvím Sumby je Marapu. Tato animistická víra, která se zde dodnes více či méně praktikuje, uctívá duchy předků a je neoddělitelně spjata s každodenním životem obyvatel.
Minimum turistů
Sumba se v poslední době hodně propaguje, takže ji jen těžko mohu označit za „hidden gem“. V porovnání s jinými destinacemi v Indonésii či okolních zemích však stále patří mezi méně navštěvovaná místa. Pokud si tedy chcete užít její autentickou kulturu a jedinečnou atmosféru, jeďte, dokud je ještě čas. Myslete ale na to, že s teprve se rozvíjejícím turistickým ruchem se pojí i pár věcí, které pro vás nemusejí být příjemné. Více o nich zmiňuji na konci článku nebo ve videu na Instagramu.
Surfování
Kromě přírodních krás a tradiční kultury se Sumba v posledních letech stává stále známější a populárnější také mezi surfaři. Nesurfuji, takže vám k tomu víc neřeknu, každopádně na internetu lze najít informací dost.
Kdy je nejlepší čas navštívit Sumbu a kolik času si na ni vyhradit
Předchozí řádky vás naladily na návštěvu Sumby a chtěli byste se sem vypravit? Přečtěte si, kdy je nejlepší jet a jak dlouho zde zůstat.
Počasí
Podle oficiálních informací trvá období dešťů od prosince do dubna, období sucha pak od května do listopadu. Podle místních spadne nejvíce srážek od ledna do března a deště zde nebývají příliš vydatné. Já jsem na Sumbě byla v srpnu a krajina byla opravdu hodně vyschlá. Nijak zásadně mi to nevadilo a kráse ostrova to podle mě neubralo. Pokud bych ale neměla možnost jet jindy než v období dešťů, klidně bych to riskla – zvlášť pokud bych na Sumbu jela hlavně kvůli přírodě a kultuře.
Významné události
Nejvýznamnější událostí na ostrově je Pasola – rituální zápasy na koních, které mají zajistit dobrou úrodu a rovnováhu mezi světem živých a mrtvých. V dřívějších dobách se jednalo o krvavé souboje, které nezřídka končily smrtí. Dnes se ostrá kopí již nepoužívají, i tak se ale nejedná jen o souboje „naoko“ a zranění jsou stále běžná. Mimochodem chov koní patří též k tradicím Sumby. Chcete-li zápas vidět, musíte se na Sumbu vypravit během února či března – událost ale bohužel nemá pevné datum.
Další významnou událostí jsou pohřební rituály Marapu, mezi něž patří například obětování buvola a věštění z jeho střev. Vysušené buvolí lebky pověšené na domech jsou pak symbolickým propojením světa živých a mrtvých. Lebky zároveň prozrazují postavení rodiny – čím více jich na domě je, tím více rituálů daný klan vykonal a tím je váženější. Nejedná-li se o významné osobnosti, těžko se o takových událostech dozvíte s větším předstihem, můžete na ně ale narazit při projíždění ostrovem.
Kolik času si na Sumbu vyhradit
Když jsem plánovala pobyt na Sumbě a sháněla informace, dost blogů doporučovalo pět až sedm dní. Já jsem si ale při pohledu na mapu nedokázala představit, že bychom za tak krátký čas stihly všechno, co jsme chtěly. Na Sumbu jsem tak vyčlenila deset dnů – z nichž nakonec, vzhledem k pozdějšímu odjezdu trajektu na Flores, bylo dnů dvanáct. A bylo to úplně akorát na to, abychom nejen viděly hlavní atrakce, ale také si v klidu a beze spěchu vychutnaly atmosféru ostrova. Pokud si na Sumbu tolik dnů vyhradit nemůžete, určitě by šlo nějaký den ubrat, viz itinerář níže.
Jak se dostat na Sumbu
Na Sumbu se dostanete buď letecky, nebo – pokud jste dobrodružnější povahy a máte dost času – trajektem. Co od jednotlivých variant čekat?
Letecká doprava na Sumbu
Letecky se na Sumbu dostanete buď s přestupem v Denpasaru (Bali), nebo v Kupangu (Timor), přičemž na Sumbě jsou dvě letiště:
- Tambolaka (Bandar Udara Lede Kalumbang): Letiště, na kterém doslova chcípl pes a kolem se pasou kozy, je paradoxně tím, na které na Sumbu létá nejvíc letů.
- Waingapu (Umbu Mehang Kunda Airport): Pěkné, čisté a moderní letiště, letů je však méně, a tak většina návštěvníků míří spíše do Tambolaky.
My jsme na Sumbu letěly z Yogyakarty (Jáva) se společností Wings Air. Nabídka letů se ale může měnit, takže zapátrejte i u dalších společností, které v Indonésii nejčastěji operují, a to NAM Air, Batik Air, Garuda Indonesia nebo TransNusa. Zkusit můžete také vyhledávače typu Skyscanner, za prvé ale letenky kupujte přímo u letecké společnosti a za druhé vyhledávač nemusí vždy najít všechna existující spojení.
Trajekty na Sumbu
Trajekty nabízejí velice levné spojení mezi indonéskými ostrovy, jsou tak oblíbené především mezi místními, kteří si nemohou dovolit výrazně dražší letenky. Turisté je využívají minimálně, a tak se můžete těšit na opravdu autentický zážitek se vším, co k tomu patří – včetně horší hygieny a rizik typu zpoždění, nepravidelné odjezdy či porucha lodi. Tím vším jsou indonéské trajekty nechvalně známé.
My jsme ale měly štěstí. Na cestu ze Sumby na Flores (trasa Waingapu – Ende) jsme si vybraly noční trajekt státní společnosti Pelni. Lístek nás stál 130 Kč, loď byla celkem čistá, včetně koupelen, kde byl záchod i sprcha. Na horní palubě byl menší obchod s kavárnou, v němž se dalo koupit drobné občerstvení. Úzká postel sice měla do pohodlí daleko, ale vyspat se na ní dalo (cesta trvala zhruba deset hodin). Lístky lze koupit přímo na webu společnosti, zaplatit je pak možné v obchodech Alfamart nebo Indomaret. Jak noční trajekt vypadal, uvidíte v krátkém videu na Instagramu.
Ze Sumby jsem byla nadšená a chtěla jsem svou cestu pečlivě zdokumentovat, protože informací o ostrově v češtině je na internetu jen málo a osobní zkušenosti se určitě hodí. Na mém Instagramu ceskavmalajsii tak najdete dva výběry ze stories Sumba ’25, kde jsou zdokumentována téměř všechna navštívená místa, a další příspěvky s informacemi či jen videa a fotky pro inspiraci.
Jak se po Sumbě přepravovat
Jelikož Sumba není tak turistická ani obydlená, zapomeňte na pohodlné služby typu transfery z bodu A do bodu B, jaké znáte například z Thajska, či aplikace Grab nebo Gojek. Časem se situace nejspíš změní, prozatím jsou ale tyto služby na Sumbě v plenkách. Možnosti, jak se po ostrově pohybovat, máte tři, respektive spíše dvě.
Pronájem skútru
Z některých zdrojů se můžete dočíst, že cestování po Sumbě na vlastní pěst je nebezpečné. Já s tím ale nesouhlasím. Stačí si přečíst zahraniční blogy a zjistíte, že spousta lidí tu takto cestuje.
Ano, je pravda, že v některých zapadlejších oblastech jsme narazily na jedince, kteří na nás koukali přinejmenším podivně. Dá se to ale přičítat jak nadměrné konzumaci betelu, tak i nevzdělanosti, nedůvěře, zvědavosti nebo prosté opatrnosti – přeci jen jsme cizinci, na které tu nejsou zvyklí.
Drtivá většina lidí na nás ale při průjezdu vesnicemi mávala, zdravila nás a usmívala se. Bylo to moc hezké.
Každopádně doporučuji chovat se s respektem a úctou. Pokud budete mít pocit, že někde nejste vítáni, raději tam nechoďte – případně se držte hlavních silnic.
Co se stavu silnic týče, ano, místy jsou rozbité, ale rozhodně to není žádná hrůza. Naopak jsem byla spíš překvapená, v jak dobrém stavu jsou – podle informací z internetu jsem čekala něco mnohem horšího. Samozřejmě mluvím o hlavních silnicích, ty vedlejší už bývají někdy dost diskutabilní. K většině hlavních atrakcí však vedou normální, bez problémů sjízdné cesty.
Půjčení skútru doporučuji domluvit předem. Půjčoven tu není mnoho a na místě byste mohli mít smůlu. Na západní Sumbě jsem po obepsání několika půjčoven sehnala skútr za 150 000 IDR (cca 190 Kč) na den. Je to sice o něco víc než jinde v Indonésii, ale pořád úplně v pohodě. Navíc byl skoro nový a v perfektním stavu.
Na východě ve Waingapu jsem pak půjčení skútru vyřešila s pomocí majitele našeho ubytování.
Video k půjčení skútru najdete na Instagramu zde.
Pronájem auta s řidičem
Pokud si na řízení skútru netroufáte, můžete si pronajmout auto s řidičem. Domluvit ho lze předem přes vaše ubytování nebo ve facebookových skupinách, případně ho seženete i přímo na letišti.
My jsme si auto s řidičem pronajaly na jeden výlet z Waingapu a musím říct, že to byla příjemná změna. Auto jsme domluvily přes naše ubytování a cena byla 1 200 000 IDR (cca 1 500 Kč) za den. V Indonésii jde o poměrně běžnou cenu – a ve dvou lidech je to stále úplně v pohodě.
Veřejná doprava
Veřejná doprava spojuje zejména města Tambolaka, Waingapu a Waikabubak. Nejezdí zde velké autobusy, ale angkot – menší dodávky, nebo chcete-li minibusy. Nemají pevný jízdní řád a odjíždějí prostě ve chvíli, kdy se naplní. Stejně tak nemají ani zastávky a zastavují kdekoli, kde si na ně někdo mávne.
Tolik teorie.
V praxi to vypadalo asi tak, že jsme měly zjištěné a od místních z hotelu potvrzené místo, odkud ve Waikabubaku minibusy odjíždějí. Když jsme tam dorazily, bylo nám řečeno, že odsud nic nejezdí. Poslali nás jinam. A odtud zase jinam. A pak zase jinam.
Po hodině bloudění městem jsme zjistily maximálně to, že spousta lidí tady opravdu neumí číst, psát ani používat mobilní telefon. Jedinou nadějí tak měla být moje znalost Bahasa. Jenže ani ta nás nakonec nezachránila.
Na posledním místě, odkud měl minibus určitě jet, nám nějaké školačky řekly, že už je pozdě (bylo poledne). Záchranou tak nakonec nebyla moje znalost jazyka, ale kluk v otřískané plechovce, který při pohledu na dvě zoufalé zpocené bělošky správně vycítil příležitost k výdělku a prohlásil se za taxikáře.
Takže asi tak. Máte-li smysl pro dobrodružství, klidně lokální dopravu zkuste – třeba budete mít víc štěstí než my.
Když jsem zjistila, že má Sumba přezdívku Ostrov duchů, nebyla jsem příliš překvapená. Ostrov vám nedá nic zadarmo a cestování je tu o něco složitější než jinde, ale nakonec si vás podmaní a zamilujete si ho.
Kde se na Sumbě ubytovat
Sumba se dělí na východní a západní část, přičemž ta západní je méně rozvinutá a celkově působí o něco „divočeji“. Ostrov není tak velký jako třeba Flores, Jáva nebo Sumatra, pokud ale budete chtít poznat obě části, je lepší ubytování rozdělit.
Ubytování doporučuji rezervovat předem, ideálně přes Booking nebo Agoda. Na Sumbě najdete, možná trochu překvapivě, i poměrně dost luxusních resortů. Nejznámější je NIHI Sumba, kolem kterého se po pláži prohánějí koně. Nádhera, ale cena za noc se pohybuje někde na úrovni měsíčního rozpočtu za cestování v Indonésii (ne-li výš), takže jsme se poohlížely po dostupnějších variantách.
Hostely na Sumbě aktuálně nenajdete, kromě luxusních resortů se ale dají najít i cenově přijatelnější alternativy. Jaké jsme vybraly my?
Leží zhruba 10 až 15 minut jízdy od letiště Tambolaka a je ideálním výchozím bodem pro poznávání severu západní Sumby a západního pobřeží, kde najdete pláže, tradiční vesnice nebo Waikuri Lagoon.
Při příjezdu k ubytování po nezpevněné prašné cestě jsem lehce zapochybovala o své volbě, avšak zbytečně. Místo působí lehce opuštěně a zanedbaně, trochu jako by zde dříve turismus byl a najednou se vše vytratilo (tak ostatně působilo více oblastí na západní Sumbě), nicméně pokoje byly krásně čisté a evidentně udržované.
Navíc mají terasu a parádní výhled na moře, útesy a místní přístav. Snídaně byla víc než bohatá, ceny jídel na objednávku příznivé a chuťově si také nebylo na co stěžovat.
Leží zhruba 30 minut jízdy na skútru od města Waikabubak, a je tak ideální pro poznávání jižní a střední části západní Sumby.
Náš pokoj byl značně zastaralý, našla se i nějaká ta plíseň, ale za cenu 500 Kč za noc za pokoj s klimatizací a teplou sprchou jsme si řekly, že to nějak vydržíme. Zase tak hrozné to nebylo a stejně jsme trávily většinu času na výletech.
Navíc, jste-li ubytovaní v The Village Inn, můžete využívat zázemí, tedy bazén a restauraci, vedlejšího Rua Beach Resort, který patří stejnému majiteli – a kde najdete i o něco hezčí bungalovy.
Tohle místo vypadalo na fotkách trochu pochybně, ale za prvé mám slabost pro obyčejné chatky z bambusu, za druhé bylo levné a za třetí mělo dost pozitivních hodnocení, co se majitele týče. Nakonec se mi tohle ubytování líbilo úplně nejvíc ze všech.
Bungalov se špičatou střechou přesně kopírující místní architekturu byl prostorný, s velkou terasou a mini kuchyňkou. Hned vedle byla tradiční vesnice a do města to bylo co by kamenem dohodil.
A recenze nelhaly – majitel byl super příjemný a ochotný. Nejenže pomohl s půjčením skútrů a vším dalším, co jsme potřebovaly, ale byl nám také naprosto úžasným průvodcem při dvou celodenních výletech.
Itinerář aneb co na Sumbě dělat
Když jsem cestu na Sumbu plánovala, zaujala mě možnost objet ji celou na skútru. Jenže jsem tentokrát nejela sama a zároveň jsem byla jediný řidič – to by prostě nešlo.
Takže jsem to udělala jako vždy: měla jsem hrubý plán cesty a vytipovaná zajímavá místa s tím, že na místě se uvidí. Nikdy si nedělám přesný itinerář, raději se nechám vést momentálním rozpoložením a dávám si prostor pro improvizaci.
Jak jsem zmínila výše, pokud chcete poznat obě části Sumby, je lepší ubytování rozdělit. My jsme bydlely v Tambolaka, na Rua Beach nedaleko Waikabubaku a ve Waingapu. Odtud jsme pak podnikaly výlety. A jaká místa jsme viděly?
Den první až třetí: Tambolaka
Na Sumbu jsme letěly z Yogyakarty s přestupem v Denpasaru, takže jsme přiletěly až kolem čtvrté odpoledne. Na letišti jsme vyzvedly předem zamluvený skútr a jely se ubytovat do Villa Redemptorist.
Zbytek dne už byl jen ve znamení relaxu, kochání se výhledem na zátoku a plánování výletů na následující dva dny.
Výlet první, západní pobřeží Sumby
Celé západní pobřeží lemují dramatické útesy a dlouhé písčité pláže. Je však nutno říct, že některá místa vyznačená na mapách nešlo vůbec najít, jinde byl pozemek obehnaný plotem a k pláži se nedalo dostat. Zastávky na plážích a vyhlídkách tak byly značně nahodilé – přesně proto je lepší nefixovat se na konkrétní plán.
Každopádně za celý den jsme stihly celkem dost:
- Karakat Indah Beach: Krásná pláž s jemným bílým pískem, útesy a křišťálově čistou vodou.
- Waikuri Lagoon: Laguna ležící na hraně útesu je jednou z nejznámějších atrakcí Sumby a není se čemu divit – místo je opravdu nádherné. Lze si tady koupit čerstvý kokos, kávu, drobné občerstvení nebo suvenýry.
- Karoso Lighthouse: Maják ležící na krásné dlouhé pláži, tentokrát už bez útesů.
- Tosi: Oblast, v níž najdete spoustu tradičních vesnic. Zde už nevede asfaltová silnice, takže se připravte na o něco náročnější řízení.
- Pantai Pero: Další z mnoha krásných pláží, spíše na fotky a výhled než na koupání.
- Pantai Ratenggaro a Kampung Adat Ratenggaro: Zátoka s výhledem na tradiční vesnici na kopci by zcela jistě mohla aspirovat na jednu z nejhezčích scenérií Sumby. Celkový dojem bohužel kazí skupinky místních dětí, které se vás budou až agresivně snažit stáhnout o peníze – v tomto ohledu jde bohužel o nejhorší místo z celé Sumby.
Výlet druhý, okolí Tambolaka
Předchozí výlet byl celkem dlouhý a náročný, takže jsme si tento den daly odpočinkovější program. Pokud máte na Sumbu méně času, můžete ho s klidným svědomím vynechat.
- Bukit Lendongara: Zvlněné kopce nabízející krásné výhledy. Okolní vesnice jsou o poznání zelenější, najdou se i nějaká ta rýžová políčka. Na projížďku na skútru je to fajn oblast.
- Pantai Kita a Pantai Oro: Pláže, které jsou v podstatě stejné jako spousta ostatních v okolí. Za mě byla zajímavější než samotné pláže cesta k nim přes vesnice – to, jak lidé žijí, mě na cestách zajímá vždycky.
- Kawona Beach Club: Nečekejte žádný honosný plážový klub, spíše lokální místo s drobným občerstvením a (pro mě trochu zbytečně) hlučnou muzikou. Nicméně na relax, výhledy a pár kýčovitých fotek je to super.
Sumba a můj pohled na tento ostrov?
— říká Iveta, která se mnou na Sumbě byla a na jejíž popud celá cesta vznikla. A já naprosto souhlasím s tím, že krása Sumby se slovy prostě jednoduše vyjádřit nedá. Musí se zažít.
Po předloňské Sumatře další série intenzivních zážitků, na které se nedá zapomenout. Byla jsem každým ubytováním nadšená, na každém jsem si našla nějakou prioritu.
Sumba svou různorodostí přírody, pomalým, ale klidným životním tempem, se mi vryla pod kůži. Ráda bych se tam opět brzy vrátila a věřím, že i kdybych se zastavila na stejném místě, opět by mne něco uchvátilo. Neumím slovy vyjádřit, zda by to byli obyčejní lidé, jejich životy, vodopády na každém kroku, kopečky a savany, nebo zrovna shoda všeho dohromady….ale moc bych si přála, aby Sumba zůstala co nejdéle takhle autentická.
Negativni zážitek? Žebrající děti…ano jsou místa, kde „chudoba“ je ještě bohaté slovo, ale „žebrat“ jsme je naučili my, turisté. Pokud jim stále budeme něco dávat s přesvědčením, že jim pomáháme, tak to bude stále horší. Oni jsou šťastní s tím, co mají, jak žijí a neznají nic jiného…
Den čtvrtý až sedmý: Rua Beach
Po úvodním seznámení se Sumbou byl čas se přesunout dál. Čtvrtý den jsme si tedy zabalily, hodily batohy na skútr a vyrazily do oblasti Rua Beach nedaleko Waikabubaku.
Zní to jednoduše, ale věřte, že úplně nebylo. Sice jsme měly jen malé batohy, ale i tak jsme se vešly jen stěží. Musel na nás být docela zajímavý pohled. Každopádně cesta trvala necelé tři hodiny, takže se to dalo zvládnout. Nejhezčí byl její závěr, kdy se před námi začaly otevírat výhledy na hory, rýžová pole a pláže.
Pak už jsme sjely dolů k našemu ubytování v The Village Inn Rua Beach.
Jelikož jsme měly dost času, zbytek dne i den následující jsme věnovaly odpočinku. Šestý a sedmý den jsme pak podnikly dva výlety.
Výlet první, střed západní Sumby
Pokud byste měli pronajaté auto s řidičem a méně času, dala by se obě místa navštívit cestou z Tambolaky. My jsme ale měly času dost, takže jsme si sem udělaly výlet zvlášť. Díky tomu jsme měly i čas projet si místa mimo hlavní silnice – někdy cíleně, jindy když nás navigace zavedla na bůhvíjaké cesty mezi vesnicemi. O to zajímavější to bylo.
- Air Terjun Lokomboro: Vodopádů je v jižní části západní Sumby požehnaně, oblast je také výrazně méně suchá. My jsme si vybraly tento. Na místě jsme si pronajaly průvodce, který nás navedl na cestu a převedl přes řeku. Bohužel však nedokázal zabránit mému nešikovnému pádu, při kterém jsem zahučela do vody a vykloubila si rameno. Ani to mi ale nezkazilo dojem z tohoto krásného místa uprostřed přírody, kde jsme byly úplně samy.
- Wee Kacura: Laguna s tyrkysovou vodou uprostřed rýžových polí je přesně tím místem, u kterého budete přemýšlet, jak je možné, že taková krása vůbec existuje. Podobných lagun je v okolí více, některé nejsou ani na mapě, tahle je ale ze všech nejhezčí.
Výlet druhý, okolí Rua Beach a Waikabubak
I když říkám „okolí“, tak tento výlet trval – v pohodovém tempu – celý den. Preferujeme totiž menší cesty mimo hlavní trasy, kde se dá leccos vidět.
- Kampung Prai Ijing: Vesnice nedaleko Waikabubak, která je otevřená turistům, což znamená, že zde najdete malé informační centrum s paní, která mluví anglicky. Můžete se tak dozvědět spoustu informací o uspořádání vesnic nebo se podívat dovnitř tradičního domu.
- The Watu: Malá rodinná restaurace s velmi příjemným prostředím a skvělým jídlem i kávou. Cestou z výše uvedené vesnice bylo několik pěkných zastávek s vyhlídkami.
- Pantai Watu Bella: Pláž s jemným pískem lemovaná bílými útesy patří k těm nejhezčím na Sumbě.
Den osmý až dvanáctý: Waingapu
Osmý den jsme se zabalily, ve Waikabubak vrátily skútr, učinily výše popsaný neúspěšný pokus o využití lokální přepravy a v pozdním odpoledni zdárně dorazily do Waingapu na východě Sumby.
Waingapu je největším městem Sumby a na první pohled působí civilizovaněji než města v její západní části. Také zde bylo více možností stravování mimo resort – u našeho ubytování restaurace ani nebyla. Zato zde byl velice ochotný majitel, který mi pomohl s půjčením skútru.
Následující den jsme měly zase odpočinkovější den, takže jsme zajely jen na průzkum pláží nedaleko města. Nejhezčí byla rozhodně Walakiri Beach, kde byla i malá lokální restaurace. Další dva dny jsme věnovaly výletům, na nichž nám byl úžasným průvodcem Eddy, majitel Praikamarru Home Stay – s místními se prostě vždy dozvíte víc a celkově je to celé jednodušší.
Výlet první, přes savanu do kaňonu
První den byl naším cílem Air Terjun Tanggedu. Celá cesta vedla naprostou pustinou a i když to byla pěkná projížďka, vůbec jsem nevěřila, že jedeme k vodopádu. Poté jsme za doprovodu krásných výhledů začali sjíždět do údolí – závěr cesty byl mimochodem dost výživný a určitě bych ho nedoporučila začátečníkům. Už jen sjezd a výhledy byly zážitkem. Když jsme pak došli dolů ke kaňonu, opravdu jsem zírala. Takhle nádherné místo jsem nečekala. Rozhodně bych ho označila za jedno z top míst na Sumbě. Po koupání a kávě jsme se vypravili zpátky, cestou zastavili na pláži a na závěr si užili západ slunce v kavárně s výhledem na přístav.
Výlet druhý, vodopád a vyhlídky
Po předchozím dni jsme se rozhodly pronajmout auto s řidičem, a udělaly jsme dobře – zejména závěrečný výjezd na západ slunce bychom na skútru prostě nezvládly.
- Hiliwuku Hills a Palindi Piarakuku Hills: Když už jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí, ocitla jsem se uprostřed nekonečných zvlněných kopců. Neskutečné místo – i když bylo sucho a krajina vyprahlá, výhledy byly dechberoucí.
- Air Terjun Wai Marang: S kaňonem, který jsme navštívily předchozí den, se tohle místo úplně srovnávat nedá, určitě ale nemůžu říct, že nebylo krásné. Bylo, a bylo dalším důkazem, jak je příroda Sumby úžasná.
- Tanau Hills: Další zvlněné kopce, tentokrát kousek od Waingapu, byly krásným zakončením dne. Západ slunce zde byl opravdu nádherný. Pozor, až na vrcholek se na skútru určitě nevyjede, terén je náročný i pro některá auta.
Pak už nás Eddy s řidičem vzali do rybářské restaurace ve Waingapu, kde dělali výborné grilované ryby. Ideální zakončení dne.
Následující den jsme se ještě podívaly do tradiční vesnice v blízkosti našeho ubytování, dokoupily suvenýry a znovu zajely na Walakiri Beach. Pak už nadešel čas se zabalit, přesunout do přístavu, nalodit se a lehce po půlnoci odplout trajektem směrem na Flores.
Kolik vás Sumba bude stát
Cena dovolené je pro většinu z nás důležitým faktorem, proto jsem si tentokrát zapisovala vše od letenek přes ubytování a půjčení skútru až po jídlo, benzín a další drobné výdaje. Na kolik tedy vyšlo 12 dní na Sumbě?
- Letenka Yogyakarta – Tambolaka: 3 425 Kč/osoba
- Ubytování: 7 335 Kč/13 nocí
- Půjčení skútru: 2 150 000 IDR/2 730 Kč
- Transfer Waikabubak – Waingapu: 400 000 IDR/520 Kč
- Transfer do přístavu: 75 000 IDR/95 Kč
- Průvodce na dva dny: 500 000 IDR/645 Kč
- Auto s řidičem na jeden den: 1 200 000 IDR/1 530 Kč
- Suvenýry: 1 750 000 IDR/2 220 Kč/osoba
- Jídlo, pití, cigarety, vstupy, benzín a další drobné výdaje: 3 521 150 IDR/4 450 Kč
Náklady jako jsou ubytování, půjčení skútru, transfery a výlety jsme si dělily napůl, takže cena na osobu za 12 dní na Sumbě vyšla na 13 100 Kč + letenka.
Nikdy nedávejte peníze žebrajícím dětem, a to nejen na Sumbě, ale i jinde na cestách. Rozdávání peněz či věcí bez jakéhokoli konceptu víc škodí než pomáhá. Chcete-li opravdu pomoci, obraťte se na místní prověřené charity. Na Sumbě je to například The Sumba Foundation.
Další užitečné info k návštěvě Sumby
Jak jsem již zmínila, Sumba nepatří vzhledem ke své odlehlosti a teprve se rozvíjejícímu turistickému ruchu mezi nejjednodušší destinace na cestování. Není to ale žádné drama a už vůbec ji nepovažuji za nebezpečnou. Je tu však pár věcí, které byste měli před návštěvou vědět, respektive s nimi počítat. Jaké?
Vstupné na atrakce
Na všechny atrakce musíte zaplatit vstupné. Turistů na Sumbu sice moc nejezdí, i to málo však stačilo na to, aby místní zjistili, jak dobře se na nich dá vydělávat. V praxi to pak vypadá tak, že nikde nenajdete žádné oficiální ceníky (čest výjimkám) a částky jsou prostě vystřelené od boku. Asi nikoho nepřekvapí, že jsou leckdy pořádně nadsazené (opět čest výjimkám). Takže než někam pojedete, vždy si přečtěte recenze k danému místu – z nich se dozvíte, kolik platili ostatní návštěvníci.
O něco méně příjemná je situace, kdy po vás někdo bude chtít peníze doslova za nic, jak se stalo nám v Ratenggaro. Tam nás obklopila tlupa větších dětí, která se velice agresivně dožadovala zaplacení parkovného za zastavení na veřejné silnici. V takovém případě vám nezbývá nic jiného než držet se hesla „není čas na hrdinství“ a rychle zmizet.
Žebrající děti
S výše uvedeným souvisí také žebrání dětí, které je zde na denním pořádku – pokřikování „money, money“ nebo „dolar, dolar“ vás bude provázet téměř na každém kroku. Je důležité, abyste mu nepodlehli. Ano, chudoba je zde v některých částech opravdu velká a srdcervoucí, ale rozdávání peněz, hraček či sladkostí bez konceptu situaci nepomáhá. Děti tím učíte, jak je snadné přijít k penězům bez jakékoli snahy, což je prostě špatně. Sladkosti jsou také nevhodné, protože přístup k hygienickým pomůckám a zdravotní péči je pro některé z nich omezený.
Zdaleka nejhorším důsledkem, který se sice netýká přímo Sumby, ale jiných zemí ano, je pak podpora mafií, které obchodují s dětmi a využívají je k žebrání, krádežím nebo prostituci. A to nechcete. Jedinou efektivní pomocí je podpora charitativních organizací, které na místě působí – na Sumbě je to například The Sumba Foundation.
Silnice a mapy
Hlavní silnice jsou klasické asfaltky, leckde úplně nové. Úseků, kde byla cesta horší, bylo minimum, takže k hlavním atrakcím byste neměli mít problém se dostat. Provoz je vzhledem k nízkému počtu obyvatel výrazně méně chaotický; navíc místní jezdí pomalu a když vidí cizince, dávají pozor a často též přednost.
Pokud však budete chtít zajet do odlehlejších vesnic a míst, situace je úplně opačná – řízení na takových cestách může být zdlouhavé a únavné, pro nevyježděné začátečníky pak i nebezpečné. Chcete-li se těmto cestám vyhnout, nastavte si v navigaci trasu pro auto. Pokud budete mít nastavenou trasu pro motocykl, mohli byste skončit na polních cestách, které vám dají hodně zabrat.
Nutno také zmínit, že Sumba má problémy se zásobováním benzínem, takže na čerpacích stanicích se mohou tvořit dlouhé fronty. Čerpací stanice zde ale nejsou na každém rohu, setkáte se spíše s benzínem v lahvích. Ani ten však nemusí být vždy a všude dostupný, proto nikdy nenechávejte tankování na poslední chvíli.
Počítejte též s tím, že některá místa nejsou na mapách úplně přesně vyznačená, někdy tak budete muset trochu víc hledat.
Servis a služby
Jelikož se turismus teprve rozvíjí, zapomeňte na bary a lehátka na pláži, západní restaurace, obchody se suvenýry, masáže na každém rohu a další. Místní také často nemusí pochopit vaše požadavky a potřeby – takže to, že vám někdo v něčem nevyhoví, nemusí nutně znamenat, že nechce. Buďte tedy trpěliví. Sumba prostě zatím není pro ty, kteří vyžadují top servis a služby. Jedinou výjimkou jsou pravděpodobně lepší resorty, kde můžete očekávat vyšší úroveň služeb. O službách jsem se rozvyprávěla též ve videu na Instagramu.
Nemoci a zdravotní péče
Na Sumbě se vyskytuje malárie, takže jsem před cestou hodně zvažovala, zda s sebou vzít antimalarika. Nakonec jsem je nevzala. Ve finále jsem téměř ani nepoužila repelenty, které jsem měla s sebou.
ALE! Je nutno říci, že jsem cestovala v období sucha, kdy je komárů méně. To je za prvé. Za druhé, malárie na Sumbě opravdu existuje a jsou známé případy cizinců, kteří ji dostali. Pokud se tak stane, určitě bych nedoporučila spoléhat se na místní zdravotní péči a dostupnost léků. Zvažte tedy důkladně všechna pro a proti, a pokud vám antimalarika v batohu dodají pocit klidu, přibalte je.
Zdravotní péče je obecně omezena hlavně na větší města a ani tam nemůžete počítat s žádným velkým luxusem. Soukromé kliniky na špičkové úrovni, jako na jiných místech v Asii, na Sumbě nenajdete.
Bankomaty a směnárny
Kartou zaplatíte pouze v lepších resortech, a ani zde se na ni nelze spolehnout na 100 %. My jsme si peníze vybraly už před odletem na Jávě, každopádně bankomaty i směnárny na Sumbě jsou. Jejich výskyt je ale omezený na letiště a větší města, jako jsou Waingapu a Waikabubak.
Mějte u sebe tedy dostatečnou zásobu hotovosti, ale nenoste všechno u sebe – případně rozdělte peníze do více kapes nebo bezpečných míst. V místech, kde nejsou jasně uvedené ceny, plaťte vždy malými bankovkami. Vyhnete se tak tomu, že zaplatíte víc, než byste měli.
SIM a Wi-Fi
Na Sumbě dosahuje internet téměř všude, takže i když byl někde signál slabší, obecně jsem neměla s připojením problém. Na většině ubytováních je k dispozici Wi-Fi. SIM kartu si můžete zakoupit klasickou fyzickou, nebo – pokud preferujete pohodlnější řešení – lze předem zařídit e-SIM. Já na cestách využívám Mobimatter a nemohu si stěžovat.
Víza do Indonésie
Pro cestu do Indonésie budete potřebovat vízum, které zařídíte předem na webu imigračního úřadu. Typ víza a požadavky na něj se liší podle délky vaší cesty. Před vstupem do Indonésie je pak nutné provést také zdravotní a celní registraci.
