Češka v Malajsii

Mandalay – poslední dny v Barmě + rozpočet za 3 týdny

Bagan se mi neopouštěl úplně lehce, protože atmosféra tady byla vážně suprová a rozhodně bych v něm ráda zůstala trochu delší dobu než jen tři noci. Bylo ale na čase se přesunout, protože 25.12. jsem měla odlet z Mandalay. Způsoby, jak se dostat z Baganu do Mandalay jsou tři autobusem, lodí nebo vlakem. Dost jsem uvažovala nad lodí, ale nebyla jsem si jistá, jestli to za ty peníze bude opravdu stát. Hodila jsem tedy dotaz do cestovatelské skupiny na FB. Většina se přikláněla k názoru dlouhá nuda. Poté, co mi i recepční z hostelu řekl, že je to vážně dlouhá nuda, jsem zvolila raději svůj oblíbený vlak. Dlouhá nuda to byla taky, ale za zlomek ceny oproti lodi.

Myanmar bez nepoctivých taxikářů by nebyl Myanmar

Vlak z Baganu mi jel brzy ráno a nádraží je poměrně daleko od města. Shánět v pět ráno taxi na ulici se mi úplně nechtělo, přeci jen výsledek by byl dost nejistý. Takže jsem si (s nadějí, že se třeba někdo přidá) objednala v hostelu předražené taxi za 12 000 kyat. Nakonec jsem na poslední chvíli odchytla jednoho týpka, který potřeboval na letiště. On vystupoval první a platil taxikáři půlku. Když jsem vystupovala já, chtěl po mě taxikář částku za celé taxi…nevím, jestli si myslel, že jsme tak blbí a nedomluvíme se. Když to nevyšlo, tak prý ať mu dám alespoň o tisícovku víc. Nemínila jsem se kvůli 16 Kč dohadovat a kazit si náladu. Dostal co chtěl a já si šla koupit lístek na vlak. Který byl levnější, než 20 minut jízdy taxíkem. Z toho plyne ponaučení a doporučení platit taxi raději předem za přítomnosti někoho z hotelu.

Další pohodová cesta vlakem

Bagan se se mnou rozloučil nádherným východem slunce se vznášejícími se balony a já už jsem si to uháněla do Mandalay. Mno uháněla není asi ten správný výraz pro místní vlaky. Cesta byla tentokrát bez široké nabídky jídla, i tak ale tisíckrát pohodlnější než autobus. Vlakem na dlouhé tratě nejezdí moc lidí a už vůbec ne turistů a tak máte pro sebe spoustu místa a pohodlí. A můžete se rozvalovat jak chcete. Tohle mě tady a celkově v Asii strašně baví. Můžete si klidně dát nohy za hlavu nebo se pověsit ze stropu a nikdo na vás nebude koukat jako na toho divnýho magora. Protože tady se všichni usadí/uloží jak je jim pohodlné. A váš soused vám klidně strčí nohy až pod nos. No stress. Ve vlaku taky zjistíte spousty důležitých věcí. Například to, že džínové vestičky s nášivkami AC/DC pořád frčí nebo že pražce ve skutečnosti slouží k přivazování krav.

Vážně je den před Štědrým dnem?

Nejlevnější ubytování, které jsem v Mandalay sehnala bylo Four rivers. Od nádraží je to asi dvacet minut pěšky, takže na taxíky kašlu a alespoň se po cestě vlakem trochu projdu. Hostel o dost lepší než v Baganu, navíc jsem první noc jen s jednou holčinou a další už sama. Po cestě už nemám síly na nic, tak se jen projdu po okolí, najím a přemýšlím, co budu dělat další den, kam v Thajsku atd. To, že je zítra Štědrý den, mi připomínají jen příspěvky na FB. Tady se Vánoce neslaví, i když kýčovitá výzdoba rozhodně nechybí. Asiati jsou mistři kýče! V kontextu s prostředím je to až absurdní.

Jak strávit jeden den v Mandalay?

V Mandalay jsou známé a krásné chrámy, ale celý Myanmar byl hodně o chrámech a tak mne popravdě další už moc nelákají. Navíc rozhodně nemám v úmyslu strávit jediný den v Mandalay mezi davy turistů. Půjčuji si tedy kolo a vyrážím směrem od města k U-bein bridge. Na mostě je sice lidí dost, ale vzhledem k tomu, že všichni přijedou a zase odjedou autobusy až sem a podívat se byť jen pár metrů dál je ani nehne, mám dost možností se po cestě stavit na místech, kde turistu s foťákem nepotkáte.

Mimochodem Mandalay je jedním z mála míst, kde si můžete půjčit normální motorku, nikoli jen e-bike nebo kolo. Ale….kdo si troufne řídit v jejich městském provozu? Červená, zelená, ve směru, proti směru, hlavní, vedlejší, všechno je to jedno. Kdo nemá dostatečně silný klakson je odepsaný. Já mám dost i na kole. A co jsem za jeden den stihla, viděla a zažila? Několik zašlých rozpadajících se chrámů, pouliční slavnost, starý dřevěný most a tři mikropříběhy. Které mi ostatně daly víc než všechny chrámy dohromady. Náhodná setkání s lidmi jsou na cestování nejlepší!

Příběh číslo 1: skromná babička

Svačím si a přišourá se stará babička s nataženou dlaní. Jakkoli mi je žebrání proti srsti, zrovna jí bych ráda dala…jelikož už mi ale zbýval poslední den, rozhodla jsem se vystačit s tím, co mám a nevybírat ani neměnit. A toho co mám, moc není. Lovím poslední drobné a podávám jí je. Ona ale nechce peníze, ale moje mandarinky! Asi přejmenuji Štědrý den na „den rozdávání mandarinek“. Každopádně mě tahle skromnost naprosto odrovnává. I když jsem měla pár drobných, vydalo by to rozhodně na víc než jeden pytlík mandarinek. Zbavuji se svojí svačiny, v břiše mi kručí, ale na duši je mi krásně.

Příběh číslo 2: neskromní mniši

Chvíli po tom, co se odšourá babička, vyleze z kláštera mnich a nasedne do zaparkovaného luxusního auta. Na místní poměry by ostatně byl luxusem i starý favorit. Čumím jako puk, i když to vlastně není poprvé, co vidím mnicha s nějakou luxusní drahou věcí, ať už je to auto, mobil nebo hodinky. Za pár minut poté se z kláštera přišourá další mnich s nataženou dlaní a mantrou „money, money, money„. Čumím jako puk podruhé a ještě víc. Sorry kámo, ale tohle neklapne, viděla jsem tvého kolegu. Při delších, opakovaných pobytech v buddhistických zemích, pokud budete mít oči i uši otevřené a nastudujete si nějaké věci o tom, jak funguje politika, náboženství atd. zjistíte, že buddhismus rozhodně nerovná se na 100 % mírumilovné náboženství a život ve skromnosti a pokoře. Neodsuzuji paušálně náboženství jako takové, vždy je to o lidech. Jen si myslím, že naše představy o „dobrých“ a „špatných“ náboženstvích jsou poněkud liché.

Příběh číslo 3: zvědavý student

Zastavuje u mne mladý kluk na motorce a že jestli si může přisednout. Studuje angličtinu a chce si s někým popovídat. No, to sis vybral tu pravou 😀 Záhy zjišťuji, že to tak žhavé nebude. Kluk umí asi tři věty, které mi opakuje pořád dokola a na to, co mu říkám já, reagovat neumí. Asi jako když se já bavím s někým z anglicky mluvících zemí 😀 Povyprávím mu o tom, co dělám, odkud jsem, kde jsem všude cestovala, ukážu mu na mapě, kde že je ta Česká republika, kde leží Evropa a tak. Po půlhodině dojde slovní zásoba i mě, takže se rozloučíme a já si to můžu frčet dál na svém kole z roku 1920.

Galerie

Moje pocity z cesty a názor na Myanmar

Do hotelu se vracím naprosto vyčerpaná ale spokojená a šťastná. Jsem ráda, že jsem mohla zažít Vánoce na opačném konci světa a naprosto jiné, než u nás. Vlastně to ani Vánoce v našem slova smyslu nebyly. O to víc to člověku srovná hodnoty. Jsem na sebe pyšná, že jsem tuhle cestu zvládla. Bylo to sice jen 16 dní, ale sakra vyčerpávajících. Cestování v Barmě je oproti Thajsku nebo Malajsii o dost náročnější. Barma vás dokáže jeden den naprosto fyzicky i psychicky vycucnout, aby vám to hned další den několikanásobně vrátila. Mojí chybou bylo to, že jsem se po přečtení všech cestopisů do Barmy těšila na ty úžasné, skvělé a příjemné lidi. Těch tu opravdu najdete drtivou většinu, ale musíte se za nimi vydat jinam než na obvyklá turistická místa. V tomhle ohledu mne lidsky nejvíc zklamalo Inle Lake, i když místo to bylo krásné a i tady, když člověk vyjel kousek za město, našel ty úžasně milé lidi. Své určitě dělá i minulost země, neskutečná chudoba, bída a útlum turistického ruchu. Byla jsem tady v prosinci, kdy by měla být top turistická sezóna, ale všude bylo turistů opravdu minimum, hotely i města poloprázdné.

Můj osobní názor je ten, že před pár lety zde začal turistický ruch růst strmě nahoru, ale kvůli současnému konfliktu na západě země sem teď jezdí turistů o něco méně. Ať už z obav o bezpečnost nebo z morálních důvodů. Lidi si zvykli na peníze a teď jsou trošku zoufalí, protože turistů najednou není tolik. A tak se snaží i to málo turistů stahovat co to jen jde. Ostatně jim to nemůžeme mít za zlé, každý z nás se chce mít dobře a mít nějaký životní standart a úroveň. Kromě toho se tady bohužel dost turistů chová s prominutím jako dementi, pár takových případů jsem viděla nejen tady, ale i v jiných zemích Asie. Tak se pak úplně nedivím, že ne všude nás bílé vítají s otevřenou náručí. Když se na to dívám s odstupem, tak ačkoli mě kolikrát opravdu nebetyčně štvali, prudili a lezli na nervy, zůstává jen jeden pocit – je mi jich neskutečně líto. Tahle země má před sebou ještě hodně dlouhou cestu k demokracii a důstojnému životu.

Na závěr opět nepoctivý taxikář…pokolikáté už?

Na závěr ještě historka se sdíleným/nesdíleným taxi. Na hotelu mi řekli, že mohu za taxi platit v dolarech (platba dvojí měnou je tady vcelku běžná). Když ráno přijel taxikář, tak prý že ne, že to v dolarech nejde. Nevadí, na letišti vyměním. Doufám. V autě se najednou rozmyslel, že v dolarech platit můžu. Měl ovšem dost zajímavý přepočet – 12 000 kyat nebo 12 dolarů. Dvanáct jako dvanáct že jo. Akorát že já bych se připravila o 60 Kč. Směnárna na letišti naštěstí byla a nepoctivý taxikář měl smůlu. To, že jsem na letišti potkala za pět minut další lidi z hotelu už mě ani moc nepřekvapilo. Je přeci potřeba dát práci každému taxikáři ve městě. Opravdu nepočítejte s tím, že když si objednáte sdílené taxi, bude se někdo snažit shánět vám někoho na sdílení.

Já odsud snad neodletím?!

A nakonec mne na letišti čekalo ještě jedno překvapení. Nějak jsem si naivně myslela, že všechna letiště na světě fungují plus mínus stejně a jsou zhruba stejně vybavená. Čekala jsem u vstupu kiosky, kde si můžete vytisknout boarding pass. Chyba, chyba, chyba. Žádné kiosky. A přepážky leteckých společností byly až za (!) kontrolou, která po mě chtěla letenku. Kterou jsem měla v mobilní aplikaci. A data mi došly včera. A veřejný internet tu nebyl. Sakra, sakra, sakra. Po chvíli totální paniky a marných pokusech vysvětlit slečně neoblomné svůj problém, jsem strčila do mobilu českou SIM a modlila se, ať mi aplikace naskočí co nejdřív a použití dat mě nebude stát stejně, jako pobyt tady. Zadařilo se, prošla jsem. Touhle i několika dalšími kontrolami. Mimo jiné i kontrolou, kde po mě chtěli vidět vízum do Myanmaru. Které jsem měla bůhví kde. Další horká chvilka. Naštěstí nic nevyhazuji, jen jsem musela před tou paní se zlým pohledem přehrabat celý batoh. Zajímavé, jak byli všichni krutopřísní na dokumenty, ale že mám v batohu láhev s víc jak půllitrem vody nikoho moc nezajímalo. Konečně mám všechno za sebou, můžu si dopřát snídani, pobavit se pohledem na Barmánce v Santa Clausovských čepičkách (pardon chlapci, jste vážně vtipní) a pak už jen v klidu odletět do Thajska za dalšími zážitky.

Rozpočet za tři týdny v Myanmaru

Úplně na závěr slibovaný podrobný rozpočet. Psala jsem si snad i drobné za záchody. Ubytování i přepravu jsem volila nejlevnější, co to šlo. V Myanmaru bohužel úplně nefungují hostely a kde fungují, tak jsou dražší než v Thajsku. Pro sólo cestovatele to moc výhodné není. Dost jsem utratila za taxíky, výlety, vstupy a jídlo. Úplně jsem po problémech s žaludkem neměla chuť na jejich street food. Jinde se street foodem nemám problém, tady to bylo ale trochu jinak. Nějaký ten peníz spolkly cigarety, zase jsem ale skoro vůbec nepila alkohol. Super výhodné bylo se tady nechat ostříhat a nabarvit. Samo o sobě je to levné a ještě vám navíc udělají masáž hlavy, krku, ramen i zad. To byla fakt pecka. Rozpočet by se dal určitě ještě o něco stáhnout dolů, ale taky by mohl být klidně vyšší. Všechno je o prioritách. Všechny částky jsou uvedeny v kyatech, 1 000 kyat je cca 16 Kč. Celková cena na konci je uvedená i v CZK.

Položkový rozpočet:

Víza: 70 000 kyat

SIM karta: 7 000 kyat plus 4 400 kyat dokup dat (používala jsem data i na upload fotek na dropbox, videa, práci na ntb., běžnému uživateli by data mohla vystačit bez nutnosti dokupování)

Yangon

  • doprava, výlety: 11 900 taxíky, 10 000 vstup Schwedagon pagoda, 200 místní bus po městě
  • ubytování: 16 000
  • strava: 15 850
  • alkohol: 12 500
  • cigarety: 1 700
  • oblečení a kosmetika: 9 000 stříhání

Yangon celkem: 77 150 kyat

Bago

  • doprava, výlety: 450 vlak sem, 2 000 taxi, 2 000 půjčení kola na den, 10 000 vstup pagody, 200 tuk tuk na vlak
  • ubytování: 50 000
  • strava: 11 650
  • cigarety: 1 750
  • oblečení a kosmetika: 1 500

Bago celkem: 79 550 kyat

Mawlamyine

  • doprava, výlety: 3 200 vlak sem, 4 200 taxíky, 24 000 výlety, 1 000 bus Hpa-An Mawlamyine
  • ubytování: 24 200
  • strava: 15 300 kyat
  • alkohol: 1 000
  • cigarety: 1 700 kyat
  • oblečení a kosmetika: 8 000 (7 500 sukně, 500 náramek)

Mawlamyine celkem: 82 600 kyat

Inle Lake

  • doprava, výlety: 26 000 cesta sem, 6 000 taxíky, 13 500 vstup do Inle Lake area, 1 000 focení (pagoda, rybář), 2 000 půjčení kola
  • ubytování: 54 150
  • strava: 19 500
  • alkohol: 4 000
  • cigarety: 5 400
  • oblečení a kosmetika: 6 000 (kalhoty)

Inle Lake celkem: 137 550 kyat

Bagan

  • doprava, výlety: 13 000 cesta sem, 5 000 e-bike, 1 000 taxi, 7 000 taxi na vlak
  • ubytování: 36 800
  • strava: 28 000
  • alkohol: 2 200
  • cigarety: 5 000
  • oblečení a kosmetika: 20 000 barvení vlasů

Bagan celkem: 118 000 kyat

Mandalay

  • doprava, výlety: 2 900 cesta vlakem sem, 2 000 půjčení kola, 12 000 taxi na letiště
  • ubytování: 18 500
  • strava: 27 600
  • alkohol: 0
  • cigarety: 2 000
  • oblečení a kosmetika: 6 800 (thanaka, lak na nehty, odlakovač)

Mandalay celkem: 71 800 kyat

3 týdny v Myanmaru celkem: 647 650 kyat = 10 233 Kč

Všechny články z mých 16 dnů v Myanmaru naleznete zde.

Líbí se ti článek? Pošli ho dál!
Share on Facebook
Facebook
Email this to someone
email
Print this page
Print
Pin on Pinterest
Pinterest
Tweet about this on Twitter
Twitter
Buffer this page
Buffer

Komentáře