Lenka a Lenka ve Vietnamu, část VIII. Ha Giang loop dojezd!

Den pátý a předposlední. Tedy aspoň takový byl původní plán. Vstáváme a jsme obě dvě docela unavené. I tak se ale rozhodneme, že to nevzdáme a pojedeme podle původního plánu. Jsme přece ultra statečný. Zase přivážeme naše mini batůžky na motorku a vyrážíme. Mimochodem to věčný přivazování a odvazování baťůžků už nás pěkně sere.  

Vracíme se? Nevracíme se? Znamení jsou jasná!

Výhledy nás zase dostanou do nálady, ale máme takový blbý pocit, že jsme někde měly odbočit. No co, mapy nejsou úplně přesné, někde na odbočku určitě narazíme. Nakonec mineme cosi, co vypadá jako ona odbočka. Nevadí, dojedeme do vesnice, trochu se občerstvíme a při té příležitosti znova probíráme, jestli se už nevrátit. Nakonec se rozhodneme, že to ještě zkusíme. Vracíme se na odbočku, která ovšem vede kamsi do lesa a není ani zpevněná. Tohle asi nebude ta správná cesta. Jasný znamení. Naší odbočku jsme přejely, vracet se by zabralo čas a stejně jsme unavené. Takže jedeme zpátky do Ha Giangu. Cestou, o které jsme si myslely, že bude rychlejší a víc v pohodě. Je to sice 150 km ale tváří se jako hlavní silnice. To bude určitě v pohodě.

Cesta to ovšem nebude jednoduchá

Nebyla. Cca půlka cesty byla v pohodě, zatáčky byly mírnější, žádné kopce, vážně krásná cesta a jízda. První varování však přišlo brzy. Štěrk místo silnice. Aha. Cítím, jak mi na tom štěrku ujíždí zadní kolo. Chudák Lenka. Sedí za mnou vůbec ještě? Stavíme na jídlo, domluva rukama nohama, koukám Lence přes rameno a na displeji telefonu vidím v překladači napsáno “máš tofu?“. Jsem ve fázi “zoufalý humor zachrání vše”, takže se tomu smějeme ještě za hodinu. Vlastně se tomu smějeme doteď. Ale tofu jsme dostaly. Každá svojí mega tofu kostku. Máme před sebou kus cesty ale na kafíčko a cigárko po jídle je čas vždycky. No stres, kdyžtak někde zastavíme a přespíme.

Galerie

…možná to ani nedojedeme

Když se dostaneme na hranici 100 km, která mi přišla nemožná, říkám si, že už jsme v pohodě a že to dojedeme. Jenže nás čeká snad nejhorší úsek cesty. Předtím byly úseky se štěrkem jen občas. Teď je občas normální silnice. Jsme unavené a pokryté vrstvou prachu. Před námi už ale není moc kilometrů a nám přijde zbytečné někde přespávat. To přece musíme dát! Dojíždíme za soumraku. Jsme v Ha Giangu a já se neskutečně těším, až vrátíme motorku, zuju si boty a dám si pivo. V tom se za mnou ozve hlásek “nezastavíme se někde na jídlo, tady je toho víc než u nás”. Okamžitě zabít. Než si sesumíruju v hlavě, jak ten hlásek pošlu slušně do prdele, tak to hlásku naštěstí dojde. Ještě že si rozumíme. Jinak bych jí asi vysadila 😀

A dojely jsme!

Jsme zpátky na hostelu! 150 km za náma! Vlastně celkem 360. Neskutečná úleva. Svalím se do křesílka, zuju boty, sundám ty neskutečně smradlavý ponožky, otevřu pivo, zapálím cígo a můžete mi všichni… Lenka naštěstí chápe můj stav, takže se chopí vyřízení všech formalit spojených s ubytováním a vrácením motorky. Povečeříme už asi tak tisící Pho a je čas na oslavu. Vážně jsme si chtěly dát jen jeden drink. Jenže na recepci nejsou asi na takové věci zařízení a jsou dost zmatení z našich požadavků. A mají dost divné počty. Takže nám vyjde nejlevněji koupit si celou láhev vodky. Vždyť jí přeci nemusíme vypít. Ne nemusíme. Ale to bysme nebyly my dvě. A my si prostě párty umíme udělat.

Přesun na Cat Ba s pocitem vítězství a kocovinou

Druhý den vstávám a mám pocit, že umřu. A v telefonu mám dost zajímavý fotky 😀 A čeká nás přesun na Cat Ba. Nějak si naházím věci do báglu a modlím se, abych tu něco nezapoměla. Nevyšlo to, zůstala tam bunda. Vezou nás na autobus, žaludek mám jak na vodě, jestli se nepozvracím, tak to bude zázrak, hlava mě bolí, cítím každý sval na těle a jsem úplně KO.

Zároveň jsem ale neskutečně šťastná a spokojená, protože jsme zvládly celý tenhle okruh, viděly jsme spoustu nádherných míst a byly jsme neskutečně skvělá dvojka. Ne nebyla to vždycky idylka, ale my jsme to zvládly na jedničku bez jakýchkoli hádek a sporů. Pařit a kalit totiž můžete se spoustou lidí, ale cestovat s někým tímhle stylem už je vážně zkouška odvahy. My jsme v ní obstály na jedničku a já jsem neskutečně vděčná, že jsem Lenku potkala! Ještě jsme spolu absolvovaly ostrov Cat Ba a provincii Yen Bai. Už teď mi ale začínalo být smutno, že se rozdělíme. Takovéhle cesty prostě utváří pevné vztahy.

Close
Kontakt

Kontaktní formulář

Další kontakty:

lenka@ceskavmalajsii.cz
WhatsApp: +60 16-313 9792

 

Facebook
Instagram
Praktické
Powered by 12Go system
Close

Češka v Malajsii

Váš průvodce pro exotickou dovolenou

Češka v Malajsii © Copyright 2021
Close