Češka v Malajsii

Turisty zkažený i autentický Myanmar v Inle Lake

Cesta z Mawlamyine do Inle Lake pro mne byla čirým utrpením. Sice jsem si na cestu koupila placatku rumu, ale ta padla po hodině umrzání v autobuse. Nejsem tady první den a tak jsem se do autobusu nabalila co nejvíc to šlo. Přišlo mi ale trochu podezřelé, že místní lezou dovnitř v péřovkách a čepicích. Záhy jsem pochopila proč. Uvnitř byla nefalšovaná Sibiř. Víc oblečení jsem ale neměla a tak jsem si musela vystačit s tím co bylo. V autobuse naštěstí byly deky. Ovšem i ty přestaly po pár hodinách fungovat. Takže 18 hodin v ledovém pekle. Samozřejmě se to neobešlo bez následků.

Jak se dostat z Mawlamyine k Inle Lake? Aneb chaos na druhou

Kromě zimy jsem měla i jiné trápení. Jak se dostat do Nyaungshwe, které je výchozím městem pro výlet na Inle Lake. Dle internetu žádný přímý autobus z Mawlamyine do Nyaungshwe nejel. Autobus, ve kterém jsem seděla, měl pokračovat dál do Mandalay.
Koupila jsem si tedy lístek jen do Naypyitaw s tím, že cestu dál budu řešit v Naypyitaw . Věděla jsem, že určitě jede vlak, ale odkud a kdy, to jsem se opět nikde nedočetla. Do Naypyitaw jsme přijeli o dvě hodiny dřív, než jsme podle jízdního řádu měli. Kdybych se zrovna nevzbudila a nekoukla do mapy, sedím v tom ledovém království doteď.
Vidět do budoucnosti, zůstanu uvnitř a ušetřím. Já ale vylezla z busu a začala se porozhlížet, zda neuvidím nějaké info o jízdních řádech. Zrovna přijel další autobus, takže jsem se zkusila pár lidí zeptat, kam jede. Třeba budu mít štěstí a jen změním autobusy. Nic. Začínám se smiřovat s vlakem. Zkouším svojí poslední šanci. Pán u oprýskaného skládacího stolečku, který se tváří jako někdo, kdo by při troše fantazie mohl prodávat lístky na autobus. Trefa! Opravdu odsud jede autobus. Už asi tušíte…ano, byl to ten, kterým jsem přijela a který měl pokračovat do Mandalay. Slušný blbinec. No nic, hlavně že se posunu blíž k cíli. Doplácím si lístek a sunu se zpátky do autobusu. Moje místečko mezitím vychladlo, ach jo.

Následujících několik hodin se klepu zimou, modlím o zastávku na záchod a taky kochám výhledy na hory, které jsou ke konci cesty opravdu nádherné. Silnice je rozkopaná a probíhají zde stavební práce. Nejspíše na rozšíření. Na stavbě pracují hlavně ženy a děti. Odklízejí napadané kamení nebo kopou. Fyzicky náročná práce, navíc v horku a při šílené prašnosti. Krutý úděl chudých obyvatel. Je mi jich strašně líto.

Jak se nenechat odrbat taxikáři a kde je fajn ubytování?

Představa, že dojedu busem až do Nyaungshwe byla poněkud naivní. Autobus zastavuje na křižovatce a já jsem okamžitě obklíčená poměrně agresivními a nepříjemnými taxikáři. Kde jsou ti pověstní usměvaví a nezkažení obyvatelé Barmy? Už začínám být na tohle natahování cen lehce alergická, takže beze studu nadhazuji směšně nízkou cenu. Dostanu se z 10 000 na 6 000 kyat. Pořád je to dost, ale pěšky ještě docela kus. Vybírat si nemůžu stejně jako taxikář, který se tváří podobně kysele jako já. Trochu mi to zvedá náladu. Mám pocit, že jsem vyhrála, i když vím, že ne.

Po cestě platím 13 000 jako vstupné do Inle Lake area a za chvíli už jsem konečně na hostelu. Uffff. Vybrala jsem si trochu dražší ubytování, abych měla i bazén a mohla se po cestě protáhnout. Volba padla na The Grand Nyaung Shwe hotel, který je spíš hotel než hostel. Jde totiž opravdu o celkem luxusní hotel, u kterého je menší baráček sloužící jako hostel. A já v něm byla celou dobu úplně sama. Bylo mi tak dopřáno soukromí a komfort za cenu postele v hostelu.

Galerie

Nádherný výlet, který má svoje „ale“

Na druhý den jsem si zaplatila výlet na jezero Inle Lake za 21 000 kyat. V autobuse mi asi zamrzl mozek, takže mne ani nenapadlo vzít si sebou na výlet bundu. Přes den bylo sice horko, ale v noci teplota klesala až k 7 stupňům a ještě ráno byla opravdu zima. Mno a na loďce to taky foukalo slušně. Svetr jsem sice měla, ale větrovka si dál hověla v batohu a moje nachlazení nabíralo na síle.

Co se mi líbilo nejvíc? Místní trhy, výšlap k opuštěné pagodě s nádherným výhledem do kraje a skromný život místních na jezeře a podél kanálů. V jedné špinavé říčce se koupou zvířata i lidi, vypouští se sem odpad i pere prádlo. Prádlo se následně suší položené na trávě. Překvapivě vše vypadá velice čistě.
Co se mi naopak nelíbilo? Návštěvy „hand made“ dílen s přidruženými obchody. Vysvětlí vám, jak danou věc vyrábí a pak vás vezmou do obchodu a čekají, až něco koupíte. Celou dobu za vámi chodí, sledují vás a příjemně se zrovna netváří. Zboží je předražené a navíc stejné věci můžete koupit i jinde, takže o autenticitě dost pochybuji. Klasická turistická past. V Mawlamyine byla návštěva dílen rozhodně autentičtější, příjemnější a bez nevyřčeného, o to však důraznějšího nátlaku k nákupu. V programu mého výletu tohle vůbec uvedené nebylo, takže mne ani nenapadlo se dopředu ptát. Pokud o takové věci nestojíte, nezapomeňte se tedy při objednávání výletu zeptat.

Co se mi nelíbilo už vůbec, bylo žebrání. Malý chlapeček se úporně drží mojí lodě co to jde a odříkává mantru „money, money, money“. Tohle ale podporovat opravdu nehodlám. Zvlášť v místě s tak předraženou nabídkou jídla, pití, suvenýrů a dalších služeb. Nabízenou sušenku si nevzal a tvářil se, že by jí po mne nejraději hodil. Money, money, money… Také někteří rybáři jsou už spíš než rybáři modelové. Ochotně vám budou pózovat na fotky, ale pak přijde již důvěrně známé „money, money, money„. Pokud nechcete platit, nefoťte ty, kteří budou připlouvat až k vám. Není to vždy jen o penězích, jde i o princip. Peníze kazí charakter a na Inle Lake je to znát opravdu hodně.

Lokální vesnička a buddhistická jeskyně = balzám na duši

Cestou jsem zaslechla názor, že v Inle Lake kromě jezera není nic zajímavého. To si ale rozhodně nemyslím. Stačí nakouknout do mapy a vždy se něco objeví. Já našla jeskyni kousek od Nyaungshwe, druhý den si půjčila kolo a vypravila se na projížďku. Cestou na mne čekaly nádherné výhledy na hory a na konci malá vesnička pod klášterem. V době mého příjezdu se zrovna scházeli malí mniši na oběd. K tomu rozesmáté ušmudlané děti z vesnice. Krásný a mírumilovný výjev. Po tom všem natahování a turistických pastech je neuvěřitelně uklidňující ocitnout se ve vesničce, která žije poklidným prostým životem netknutým civilizací. Mám na tváři široký úsměv a v duši klid.
Jeskyně je třešinkou na dortu. Jsem tu úplně sama, můžu si vychutnat tajemnou duchovní atmosféru a v klidu se procházet a meditovat. Turistická „must visit“ nejsou špatná, ostatně kdyby nebyla krásná, nejsou oblíbená. Já ale na cestách objevuji nejraději místa, jako je tato.

Večer si zajedu ke slavnému starému dřevěnému mostu. Nijak zvlášť mne nenadchl, prostě dřevěný most. Daleko víc mne baví sledovat místní, kteří sem chodí na rande při západu slunce. A berou to opravdu vážně. Slečny mají krásné tradiční oblečení a vypadají jako princezny. Nezbytným doplňkem je deštník, který chrání před slábnoucími paprsky slunce i zvědavými pohledy okolí.

Kde se dalo dobře najíst?

Na závěr tři restaurace, kde se dalo dobře najíst a které mohu doporučit, všechny jsou zanesené v google mapách: Golden Fish, Star Flower a Small Hut Delicious Indian Restaurant – poslední byla bezkonkurenčně nejlepší. Obecně indické restaurace jsou v Myanmaru doopravdy výborné.

Pár slov na závěr

Inle Lake, příroda kolem, život na jezeře i vesničky v okolí jsou super. I přes veškerá výše uvedená negativa doporučuji nevynechat. Jen počítejte s tím, že do těchto končin už zasáhl turistický ruch a mějte se na pozoru. A pro poznávání autentické Barmy si zajeďte do vesniček kolem Inle Lake.

Poznámka pro převod měny: 1 000 kyatů je zhruba 15 Kč.

Všechny články z mých 16 dnů v Myanmaru naleznete zde. 

Líbí se ti článek? Pošli ho dál!
Share on Facebook
Facebook
Email this to someone
email
Print this page
Print
Pin on Pinterest
Pinterest
Tweet about this on Twitter
Twitter
Buffer this page
Buffer

Komentáře