Kromě zákazníků potkávám na Langkawi zcela náhodně a spontáně i další Čechy a cestovatele. Jedno z takových náhodných setkání bylo s Davidem. Ještě, než jsme se však potkali osobně, všimla jsem si ho, jak pobíhá po pláži. Neustále si něco fotil a navíc byl dost zajímavě oblečený – můj oblíbený vzor kotev, který tady v tomhle stylu neseženu. Nelenila jsem, udělala si fotku a zapátrala po internetu. Výsledek – česká značka Moje kotva a projekt Cestovatelský šátek. Než jsem se stihla probrat, byl pryč. Langkawi je ale menší, než Česká republika a tak jsem ho druhý den potkala znovu. Tentokrát už jsme se dali do řeči. Jelikož ale David odjížděl do Indonésie, nebyl čas na nic víc. Až po jeho návratu jsem ho stihla vyzpovídat trochu víc.
Ahoj, tak jak bylo v Indonésii, co všechno jsi stihl?
Úplně super skvělý!!! Stihl jsem plout na státní lodi, která umožňuje místním obyvatelům přepravu po indonéských ostrovech od severní Sumatry až po jižní Jávu, podívat se na Bali, pomáhat na jednom charitativním projektu na Lomboku, užít si nádherného moře a pláží na Gili, skvělého jídla a super lidí. Zvlášť na Lomboku, kde je ještě turistický ruch oproti Bali v plenkách, to bylo vážně skvělé.
Který ze zážitků bys vypíchl jako ten nej?
Ty zážitky byly vlastně dva.
Skvělé bylo plavit se 6 dní na lodi podél indonéských ostrovů. Lodí jezdí převážně místní, turistů minimum. Potkal jsem jen dva Němce, co projíždějí Asií na kole. Loď má několik tříd lístků, můžete mít vlastní kajutu, můžete spát v obrovské místnosti s palandama se stovkou dalších lidí nebo si koupit lístek bez místa. Samozřejmě spousta místních si koupí nejlevnější lístek bez místa, protože nemají peníze. Pak to vypadá tak, že všude, kam se hnete ve společných prostorech, někdo leží. Nevěřila bys, kolik lidí se vejde na jednu loď a v jakých polohách se dá spát. Docela dost punk, ale plavba po moři s výhledem na pevninu je skvělý zážitek, který byl ještě umocněný tím, že jsem zažil autentickou atmosféru plavby s místními. Byli jsme tam jen 3 turisti na tisícovku místních, takže jsme zde byli docela za atrakci.
Druhý byl na Lomboku, kde jsem pomáhal v organizaci Lombok children care s organizací, marketingem a propagací projektu. Týpek, který organizaci vede, založil tenhle projekt po jednom z největších zemětřesení, kdy spousta lidí včetně nej přišla o střechu nad hlavou. Někteří bohužel i o život. On se místo litování se pustil do tohodle super projektu, staví školu pro děti, snaží se je učit angličtinu a to jak zacházet s odpady. Je to obrovský srdcař, pozitivní, kreativní a inspirující člověk, takže pokud budeš mít cestu na Lombok, určitě se tady zastav.
Zpátky k tobě, co byl vlastně tvůj první impuls k cestování a které země jsi už stihl navštívit?
Tak to jsi ještě ani nebyla na světě, když přišel můj první impuls 😀 Už v 80. letech, v 5. třídě základky, nám učitelka při zeměpise vyprávěla o Velikonočních ostrovech. Ve mě to probudilo tak strašně silnou touhu cestovat, že jsem pomalu nemyslel na nic jiného. Pak, o něco později na střední škole, jsem se i pod vlivem tehdejší politické situace rozhodl emigrovat. A Velikonoční ostrovy jsem opravdu navštívil! Cestování je závislost a tak tahle splněná touha vedla k touhám dalším.
Druhý nejsilnější zážitek byla návštěva ostrova Bounty Pitcarin, který jsem znal ze stejnojmenné knížky a který je dosud turistům takřka neznámý.
Od té doby jsem viděl a navštívil spoustu míst. Vyzkoušel jsem pobyt v buddhistickém chrámu v Thajsku, očaroval mě bílý chrám v Chiang Mai i všechny ostatní buddhistické chrámy, žil jsem v Kambodže a studoval v Thajsku, plavil se deltou Mekongu v Laosu a ve Vietnamu, do jehož kuchyně jsem se zamiloval. Nadchla mě pestrá kultura Malajsie a tisíce ostrovů v Indonésii. Nezapomenutelným spirituálním zážitkem byla také cesta po Indii a návštěva Buddhova rodiště v Nepálu. Několikrát jsem také, v rámci praxe v oboru turistického ruchu a sbírání zkušeností pro svojí dnešní profesi, obeplul svět na zaoceánských lodích. Cestoval jsem opravdu po celém světě a abysme to zkrátili, tak ti pošlu mapu 🙂
Já už vím, co děláš a čemu se věnuješ, ale prozraď i ostatním, jak můžeš tak často cestovat?
Můj hlavní projekt je oživení turistického ruchu na Baťově kanále ve Strážnici a zároveň ruční výroba doplňků a oblečení pod značkou Moje kotva. Děláme výlety po Baťově kanále a máme zde obchod s našimi produkty. Chceme lidem ukázat, že i u nás je spousta krásných míst k návštěvě a že v Čechách máme úžasnou řemeslnou tradici a šikovné lidi.
Takže Moje Kotva je originální, ručně vyráběný produkt?
Ano, nejedná se o žádnou strojovou výrobu z Číny, ale o originální ruční limitovanou výrobu. Materiál, který se na výrobu produktů používá, je ze 100 % bavlny. Matrice pro tisk motivu jsou dřevěné a ručně vyřezávané. K tisku se používá původní řemeslná technika modrotisku, který má zde ve Strážnici tradici po mnoho generací. Když jsem projekt vymýšlel, měl jsem možnost nahlédnout pod pokličku výroby v rodinné firmě a byl jsem opravdu ohromen tím, jaké skvělé věci u nás vznikají. Proto jsem se do projektu tak zapálil a rozhodl se rozšířit povědomí o modrotisku nejen po České republice, ale i po celém světě.
Trochu jsme ještě zapoměli zmínit, jak ti tenhle projekt umožňuje cestovat?
To je úplně jednoduché. Turistická sezóna v ČR je od jara do podzima. Takže v ČR jsem na půl roku v tomhle období a pak navštěvuji své zahraniční projekty a při tom mám čas na cestování. A během cest se snažím propagovat Baťův kanál a Strážnický modrotisk v online i offline světě. Protože ač se nedá říct, že žiji trvale v České republice, tak jsem stále patriot. Díky cestování jsem si uvědomil, jak je naše země krásná a zároveň jak strašně málo jsme na ní hrdí a jak moc se podceňujeme. Já bych chtěl tohle vnímání nás samotných vylepšit a ukázat lidem, že na sebe opravdu můžeme být právem hrdí a že když se řekne “Česká republika” není to jen o “dobrý hokej, pivo a hezký holky”.
Se Strážnickým modrotiskem a značkou Moje Kotva se ti pojí ještě jeden produkt, přiblížíš nám ho?
Jasně, jde o projekt Cestovatelský šátek. Vyrábíme všechno možné od košil, tunik, kravat, kraťasů, tašek atd. Ale Cestovatelský šátek je taková moje srdcovka. Je to nejen praktická věc, kterou si holky a kluci na cestách můžou dát do vlasů a prohánět se s ním na motorkách a lodích v Asii. Je to i symbol pro cestování, pro propojování lidí, poznávání se. Vždyť i ty jsi mě díky tomu našla a jak ti sekne 🙂 A takhle se můžou ve světě poznávat a propojovat další cestovatelé. Vidíš šátek s kotvou, řekneš si ahaaaa Češi a hned poznáš další super lidi. Zároveň je to pro mě symbol ukotvení se k domovu, jedeš na daleko cestu ale máš sebou pořád svůj domov. Něco pěkného, čím se můžeš chlubit, že je z tvojí země. Něco, co ti tvojí zemi bude pořád připomínat. A navíc, pokud ti ho neukradnou opice někde v chrámu, tak díky svojí kvalitě vydrží, i kdybys jela na cestu kolem světa.
Davide díky moc za rozhovor a ať se ti daří nadále daří v projektech i cestování.
